Albert Camus


Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.



Nic na světě nemá takovou cenu, abychom se kvůli tomu museli vzdát toho, co milujeme.



„Žít a umřít před zrcadlem", řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“.Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak.


Láska z milosti je vlastně jen ranou osudu ze soucitu.



Všichni lidé nacházejí v životě něco příjemného. A to jim pomáhá dál žít. Právě k tomu se uchylují, když jsou u konce svých sil.



Není-li člověk milován, prostě jen nemá štěstí. Nemiluje-li, je to neštěstí.



Abychom světu porozuměli, musíme se od něj občas odvrátit. Abychom byli prospěšnější lidem, je třeba si je chvilku držet od těla.



Lidé si pořád myslí, že k sebevraždě má člověk důvod. Ale je docela dobře možné,že k ní má důvody dva.



To, co vytýkám křesťanství, je skutečnost, že se stalo doktrínou nespravedlnosti.



Jsou dvě pravdy a jedna z nich nesmí být nikdy vyslovena.


Jsme stvořeni k tomu, abychom žili ve vztahu k druhým. Ale umíráme pouze za sebe.



Běda mně, který jsem se opovážil přemýšlet.



Rozum korumpuje srdce.



Své zásady by si člověk měl šetřit pro velké příležitosti.



Nebýt milován, to je smůla, ale nemilovat, to je neštěstí.