Jean Dutourd
Muž je vždycky zdrcený, když u ženy postřehne, že i ve chvílích, kdy je nepochybně uchvácena skutečným citem, neztrácí ani na vteřinu ze zřetele zítřek a pořád si nechává otevřená zadní dvířka.
Pomyšlení, že nejsme ničím člověku, jemuž jsme byli vším, je obzvláště bolestné. To už člověk netrpí pouhou žárlivostí, tady je zraňována sebeláska.
Láska, má-li vydržet, potřebuje překážky, odpor, dráždidlo, čekání, skrývačky.
Touha vlastnit se u ženy projevuje žárlivostí. Žena, která nežárlí, je ženou, která svého muže nemiluje, nebo už nemiluje.
Myšlenka a čin jsou dva prostředky, kterými člověk poznává sám sebe.
Lidé se mnohem více odhalí v dopise než v pohybu či v řeči.
Zklamání je nejpůsobivější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu.
Lidé tvrdí, že svět je strašný, tváří se skepticky a vůbec je nenapadne, že si všechny nepříjemnosti způsobují sami svou zbabělostí a hloupostí.
Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřazenosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bohémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hrdost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.
Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.
Když dokonale poznám jednu ženu a poskytnu jí všechnu rozkoš, jakou jen je schopna vsát, poznám skrze ni všechny ženy a celou lásku.
Člověk si opravdu uvědomí marnost a nicotnost věcí, až když je má.
Na komplexu méněcennosti je nejhorší, že jím netrpí ti kdož by měli.
Nepatrné cestičky vedou na veliké paseky.
Počínající láska je tak hezká, dojemná, i když je nízká. V počáteční, v každé, je vznešená záře. Je to pokaždé stejný zázrak jako stvoření světa.
Autor webu
Přeji Vám prožití mnoha krásných chvil strávených s moudrými citáty.
Děkuji Haně Ševčíkové za pomoc a inspiraci při vytváření internetové sbírky citátů.
Děkuji Milanu Skálovi za poskytnutí seznamu Murphyho daňových zákonů.
Velice ocením pokud na své stránky umístíte odkaz vedoucí na citaty.net
Copyright © 2007-2010 Martin Svoboda