Sigmund Freud


 
Smrt je nevyhnutelná vyústěním každého života.


 
Neomezené uspokojování všech potřeb se vnucuje jako nejlákavější způsob života, ale znamená to dávat přednost požitku před opatrností a trest následuje v zápětí.


 
Člověk se učí oceňovat jako výhodu to, že je milován, a je s to vzdát se pro ni jiných výhod.

 
Blud samozřejmě nikdy neodhalí ten, kdo jej dosud sám sdílí.


 
Každý z nás dospěje ke ztrátě iluzí, které choval v mládí o svých bližních.


 
Milovat znamená uvolňovat napětí.


 
Básník dělá totéž co hrající dítě. Vytváří fantazijní svět, který bere velmi vážně, tj. investuje do něho velká efektivní kvanta, ale zároveň ho ostře odlišuje od skutečnosti.


 
Lidé jsou málo přístupní rozumovým důvodům, jsou ovládáni pudovými přáními.


 
Všichni lidé nejsou hodni lásky.


 
Rozkoš je prémie přírody za námahu plození a rození.


 
Každé hrající si dítě si počíná jako básník, když si vytváří jakýsi vlastní svět, nebo přesněji řečeno, když dává věcem svého světa nový, jemu vyhovující řád.


 
Smrt je něčím přirozeným, nepopiratelným a nevyhnutelným.


 
Vědecká práce je naší jedinou cestou k poznání okolní reality.



TOPlist