Francouzská přísloví


Mrtvého kladou na máry - doktoři nesou lektvary.



Je-li někdo mrtev, je to nadlouho.



Kdo mívá tu i tam kříž - nebývá Bohu blíž.


Loučit se - toť trochu umírat.



Kde viníci hledají viníky, musejí se mít nevinní na pozoru.



Takt je dar nedávat druhým najevo, že vypadají tak, jak vypadají.



Je-li nakdo mrtev, je to nadlouho.



Nekaž hrdlo stíti, dokud jsi mu nedal promluviti.



Máme vždy sílu snášet neštěstí svých přátel.



Bohatý, když mu Bůh nedal, zjedná si rozum v nájem; chudý by ten svůj prodal, ale není zájem.



Domácí páni vyhrožují a nájemníci se bojí.



Každý žena umí z ničeho udělat tři věci - klobouk, salát a manželskou scénu.



Nově jmenovaný velitel v Alžíru jel automobilem z letiště do své rezidence. Ihned vydal příkaz vysadit kolem cesty alej stromů. Pobočník oponoval: "Ale pane, stromy rostou sto let než poskytnou stín". Velitel odvětil: "Právě proto je musíme zasadit již dnes!"



Sedmi let je třeba, aby se znovu vrátil první rok manželství.



Dobrý manžel - špatný dělník, dobrý dělník - špatný manžel.