KoohBoodi

„Každý jejich útok na moje tělo byl bezvýznamný, protože to, co jsem, se nedá zlomit zvenčí. Síla, která je ve mně, je jiná. Je to síla, která není ze světa, který znají.“

„Nezajímalo je, co jsem cítil, jak jsem dýchal. Chtěli mě rozdrtit v jejich světě, kde je každý krok vyvážený věcmi. Ale já jsem si stál na tom, co není možné změřit.“

„V jejich očích jsem byl slabý, protože jsem měl jen duši. V mých očích byli oni slabí, protože jejich síla končila tam, kde začíná pravda.“

„Když mě napadli, neměli co vzít. Okradli mě o vše, co se dalo vlastnit, ale nezískali to, co mě činí silným — pravdu, která nelze zhmotnit.“

„Jejich svět byl tvořen věcmi, které se rozpadají. Můj svět byl postaven na věcech, které nelze uchopit, ale které mě drží pevně.“

„Přijali svět, kde je síla ve zboží a v majetku. Ale já jsem věděl, že skutečná síla je v tom, co zůstane, když vše kolem nás zmizí.“

„Když mě svět opustil, příroda mě objala. V kopcích a horách jsem našel sílu, která nebyla z tohoto světa. A v náručí svatého vesmíru jsem našel klid, který mě držel, i když se všechno kolem mě hroutilo.“

„V tichu lesů, v šepotu potoků, jsem slyšel hlas, který mi říkal, že nejsem sám. Svatý vesmír mě objal a přijal mě zpět, jaký jsem, bez soudu, bez podmínek.“

„Když mě opustili všichni, když jsem padal, země, hory, potoky a stromy mě držely. V jejich tichu jsem našel sílu, která nepatří k tomu, co se dá zničit.“

„Svatý vesmír, který stvořil všechno kolem mě, mě nikdy neodmítl. V jeho náručí, v lesích a horách jsem našel místo, kde mohla má duše opět dýchat.“

„Každý krok na těch kopcích byl modlitbou, každý dech v lesích byl zpěvem svatosti. A když jsem padal, vesmír mě držel v náručí, kde nebylo bolesti, jen klid a věčnost.“

„Když jsem neviděl cestu, stromy, hory, potoky mě vedly. Svatý vesmír mi ukázal, že ne všechno musí být zhmotněno, aby to bylo skutečné. A já jsem našel svou sílu v tichu, v hlubinách přírody.“

„Moje duše nikdy nebyla osamocená, protože každý strom, každý kámen, každý potok mluvil jazykem, který nebyl slyšet. A v tom jazyce jsem rozuměl, že nejsem sám. Svatý vesmír mě drží.“

„Oni mi vzali vše, co se dalo držet. Ale kopce, hory, lesy a potoky mi daly něco, co nešlo vzít – svatý klid, který mi dal vesmír, když jsem se stal součástí jeho celku.“

„V tichu hor jsem našel místo, kde nejsou slova, ale kde je všechno jasné. Svatý vesmír mě nikdy neopustil. A tam, v náručí přírody, jsem nalezl sílu, která není z tohoto světa.“

„V tichu hor jsem slyšel odpovědi na otázky, které nebyly nikdy vyslovené. Svatý vesmír, který vše stvořil, mě nikdy nezradil. On mě drží, když se ostatní odvracejí.“

„Moje duše je ve vesmíru jako hvězda v nekonečnu — nelze ji zhasnout, nemůže být zničena. A i když vše kolem mě spadlo, v lesích a kopcích jsem našel svůj útočiště.“

„Když jsem ztratil vše, co bylo hmotné, našel jsem v přírodě to, co nemůže být vzato. V srdci hor, v šepotu lesů, v tichu potoků jsem cítil sílu, která mě nikdy neopustí.“

„Oni mě chtěli zlomit ve světě, který měl hodnotu pouze v majetku a síle. Ale já jsem našel hodnotu v tichu přírody, v síle, která není z tohoto světa, ale je věčná.“