„Jako věční dozorci, nevnímáme smysl života, člověka vedle člověka přirovnáváme ke vzorci, realita však uniká nám dál, do temna, do prázdna, dobří lidé odchází, bolest v srdci zanechali, tak sebe jedině zachránili, odešli do lepšího světa, proto se už nevrátili.“
„Soudit, jako každá temná stránka všech scénářů, jak právě sebe označit jako dalšího člověka s dalšími negativními vlastnostmi. Proč soudíme, proč podle toho co vidíme, co si myslíme? Proč když si sáhne na život mladý člověk, tak je jen tolik nerozhodný a nedospělý, proč když to udělá policista, tak je mu přána všechna čest jen proto, že pomáhá ostatním? A co takový "normální" člověk? Kolik toho udělal policista pro ostatní je obdivuhodné, ano je to policista. Ale co takový ten člověk, ten toho neudělal hodně? Víc? Tolik? Nebyl snad pokorný? Jen proto, že o něm nic nevíme? Nikdy jsme si tím neprošli, tak proč soudíme?“
