Jan Becher

„Existuje pouze jedna jediná pravda. Ta nezávisí na hlasování lidu, nýbrž je pravdivou sama o sobě. Můžeme snad hlasovat o tom, že součet tří vnitřních úhlů v trojúhelníku je roven 180-ti stupňům? V pravdě není demokracie!“

„Ani já, ani nikdo jiný nemůže jít tou cestou za tebe. Musíš po ní jít sám.“

„Všude v přírodě můžeme vidět, co se děje v nás samých. Musíme to jen správným způsobem chápat.“

„Stejně jako tělo není bez duše, tak nemůže být ani zevní kultura bez spirituálního života.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Člověk se stává silným, pokud musí namáhat své svaly. A právě tak musí dobro, pokud se má vystupňovat ve svatost, překonat zlo, které se mu staví do cesty. Zlo má úkol přivést lidstvo na vyšší stupeň.“

„Setkání dvou lidí je dočasné, zatímco spojení člověka s vesmírem je věčné.“

„To je tajemství života. Nikdy nemějte pocit, že máte pravdu, a nikdy se netvařte, že máte pravdu – nikdy na tuto myšlenku nenaleťte. A nikdy si o nikom nemyslete, že se mýlí, protože tyto dvě věci jdou ruku v ruce – pokud máte pocit, že máte pravdu, vždycky tím odsuzujete druhé a domníváte se, že a někdo druhý se mýlí. Nikdy nikoho nezatracujte a nikdy se nevychvalujte; jinak vám unikne podstata. Přijímejte lidi takové, jací jsou. Jsou prostě takoví, a kdo jste vy, abyste posuzovali, zda mají pravdu, anebo se mýlí? Pokud nemají pravdu, trpí, a pokud mají pravdu, jsou požehnaní. Ale kdo jste vy, abyste je odsuzovali?“

„Od nynějška si tedy neptám štěstí. Já jsem šťastný.“

„Jsem tak špatný jako ten nejhorší, ale díky bohu, jsem stejně dobrý jako nejlepší.“

„Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí. Bezpochyby i já zemřel, a to nejméně desettisíckrát předtím.“

„Strach a podobné city jsou jen průvodními jevy vývoje člověka ke svobodě.“

„Máme jednu možnost, jak se stát zcela svobodnými: stát se svobodnými ve svém vnitřním životě.“

„Náboženství slibují, ale nikdy zboží nedodají. Věda nikdy neslibuje, ale vždycky zboží dodá.“

„Hlava zná jen otázky - srdce zná jen odpovědi.“

„Pokud jsme schopni prožívat štěstí jen tehdy, když před sebou vidíme světlou budoucnost, tak ve skutečnosti jen pronásledujeme bludičku, která nás vede stále hlouběji do močálu smrti.“

„Osamoceni se cítíme jen kvůli tomu, že jsme rozděleni sami v sobě, protože se snažíme odloučit od našich vlastních pocitů a vjemů.“

„Nesmíte být… příliš přesní či vědečtí, jde-li o ptáky a stromy a květiny…“

„chudý chlapec! Nikdy jsem tě neznal, přesto si myslím, že nemohu odmítnout tuto chvíli zemřít za tebe, pokud by tě to zachránilo.“