Jan Becher

„Smrt se může stát oslavou, musíme se jen naučit přivítat ji uvolněněji.“

„Existuje pouze jedna jediná pravda. Ta nezávisí na hlasování lidu, nýbrž je pravdivou sama o sobě. Můžeme snad hlasovat o tom, že součet tří vnitřních úhlů v trojúhelníku je roven 180-ti stupňům? V pravdě není demokracie!“

„Ani já, ani nikdo jiný nemůže jít tou cestou za tebe. Musíš po ní jít sám.“

„Všude v přírodě můžeme vidět, co se děje v nás samých. Musíme to jen správným způsobem chápat.“

„Stejně jako tělo není bez duše, tak nemůže být ani zevní kultura bez spirituálního života.“

„Člověk se stává silným, pokud musí namáhat své svaly. A právě tak musí dobro, pokud se má vystupňovat ve svatost, překonat zlo, které se mu staví do cesty. Zlo má úkol přivést lidstvo na vyšší stupeň.“

„Setkání dvou lidí je dočasné, zatímco spojení člověka s vesmírem je věčné.“

„To je tajemství života. Nikdy nemějte pocit, že máte pravdu, a nikdy se netvařte, že máte pravdu – nikdy na tuto myšlenku nenaleťte. A nikdy si o nikom nemyslete, že se mýlí, protože tyto dvě věci jdou ruku v ruce – pokud máte pocit, že máte pravdu, vždycky tím odsuzujete druhé a domníváte se, že a někdo druhý se mýlí. Nikdy nikoho nezatracujte a nikdy se nevychvalujte; jinak vám unikne podstata. Přijímejte lidi takové, jací jsou. Jsou prostě takoví, a kdo jste vy, abyste posuzovali, zda mají pravdu, anebo se mýlí? Pokud nemají pravdu, trpí, a pokud mají pravdu, jsou požehnaní. Ale kdo jste vy, abyste je odsuzovali?“

„Od nynějška si tedy neptám štěstí. Já jsem šťastný.“

„Jsem tak špatný jako ten nejhorší, ale díky bohu, jsem stejně dobrý jako nejlepší.“

„Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí. Bezpochyby i já zemřel, a to nejméně desettisíckrát předtím.“

„Strach a podobné city jsou jen průvodními jevy vývoje člověka ke svobodě.“

„Máme jednu možnost, jak se stát zcela svobodnými: stát se svobodnými ve svém vnitřním životě.“

„Náboženství slibují, ale nikdy zboží nedodají. Věda nikdy neslibuje, ale vždycky zboží dodá.“

„Hlava zná jen otázky - srdce zná jen odpovědi.“

„Pokud jsme schopni prožívat štěstí jen tehdy, když před sebou vidíme světlou budoucnost, tak ve skutečnosti jen pronásledujeme bludičku, která nás vede stále hlouběji do močálu smrti.“

„Osamoceni se cítíme jen kvůli tomu, že jsme rozděleni sami v sobě, protože se snažíme odloučit od našich vlastních pocitů a vjemů.“

„Nesmíte být… příliš přesní či vědečtí, jde-li o ptáky a stromy a květiny…“

„chudý chlapec! Nikdy jsem tě neznal, přesto si myslím, že nemohu odmítnout tuto chvíli zemřít za tebe, pokud by tě to zachránilo.“