Uživatel emil2

Členem od:
29. října 2016 8:59

Citáty

Miloš Jakeš foto
Miloš Jakeš foto
Reklama
Miloš Jakeš foto
Miloš Jakeš foto

„"Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy KSČM J. Svobody, podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „totalitní“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi Valtr Komárek. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel Prognostického ústavu ČSAV měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka Klaus, Dyba, Dlouhý a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování V. Havlovi a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – „s lidskou tváří“, zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od roku 1968 – nesnaží zastírat."“

— Miloš Jakeš československý politik 1922
s. 118

Miloš Jakeš foto

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu..., to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj... brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat... taky, my máme... my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se..., hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás..., doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“

— Miloš Jakeš československý politik 1922

Miloš Jakeš foto