„Lidé jsou jako ptáci. Svobodně si letí po obloze a nakonec stejně skončí sežraní kočkou nebo někde v bazénu.“ Hotaru
„Miluji hru na klavír. Každý tón, každou změnu noty či akordu. Díky klavíru můžu zapomenout na nynější svět a nechat se odnášet pryč, vyjádřit se. Pamatuji si na noc, kdy jsem byla jen já, klavír a nekončící slzy. U houslí se můžu vydovádět jako malé dítě. Brnkat si všemožné blbosti, melodie a někdy i rozladit pár strun, které potom musí učitel v hodině pracně naladit. Kdyby věděl kolik toho jsem se díky sluchu skladeb naučila, bohužel neví a nikdy zřejmě nebude. Upřímně lituji..“ Hotaru
„Někdy člověk musí potlačit slzy, falešně se usmát a říct: Bude to dobré, už to nebolí, ale nikdy už znovu ne.. I když pravda je úplně jiná.“ Hotaru
„Je hloupé věřit? Ne.. Lepší je radši žít v té pošetile pěkné iluzi, než nechat se sežrat krutou realitou za oknem.“ Hotaru
„Někdy je lepší být hlupák, který nic neví, než moudrý člověk, který neustále přemýšlí a lituje.“ Hotaru
„Utíkala jsem radostně po louce, usmívala se na slunce a přála si jen, aby to nikdy neskončilo a já mohla utíkat navždy dál. Vzbudila jsem se. Byl to jen sen.“ Hotaru
„Krása není důležitá. Krása je pouze smyšlený pocit, aby si člověk vůbec něčeho, nebo někoho všiml. Krása není zvenku, ale vevnitř.“ Hotaru
„Čekala jsem na nádraží s širokým úsměvem na rtech, až potom mi došlo, že ten vlak vlastně nikdy nepřijde.“ Hotaru
„Každý z nás měl někdy takovou tu myšlenku typu:,, Změním se. Dokážu to, začnu žít naplno." Upřímně, kdo z nás ji aspoň jednou pevně následoval? Odpověď znáte sami…“ Hotaru
„Uznávám, občas jsem hodně retardovaná vysmátá osoba, ale jen proto, abych slzám nedala svůj prostor. Radši se budu pořád smát a usmívat, než brečet a litovat chyb, které se už nespraví.“ Hotaru
