Karel Janota

„Ano.
Čas od času i ten lepší prohraje.
A sebesilnější hlas mu nepomůže.

Nezbývá, než vzít rozum do hrsti
a s nadhledem to hodit za hlavu pro lepší zítřek …“

„Umřu pod tíhou neporozumění
někde osamocen v koutě.

Dobře mně tak.“

„Někdy stačí centimetr, abychom byli o metr dál.“

„Stále a pořád stejně miluji i ty, kteří mě už nepotřebují.“

„Černou ovci stříháním nepřebarvíš.“

„Jsou údobí v životě, kdy si myslíme,
že jsme na vrcholu a jindy zase úplně na dně.

Ani jedno není o životě či smrti,
ale o tom hlavně být a dívat se dopředu …“

„S myšlenkou to někdy dopadne,
jak se šípem vystřeleným na Měsíc.

Zasáhne jinde, jindy a jinak …“

„Mnohdy je snazší soudit,
než chápat …“

„Ani milion tun Dobra
neodčiní gram Zla.“

„Už vím, jak měřit kvalitu života člověka!
Ta je přímo úměrná hloubce jeho nitra.

Kolik to dokáže vstřebat bolesti,
stezku, neštěstí druhých
a kolik se do něj vejde síly
rozdávání sebe sama.

Síly zachraňovat, pomáhat,
ukazovat světýlko na konci tunelu druhým.“

„Kdybych měl tu moc
lusknutím prstu jedinou změnit věc,
vymazal bych ze světa zlo.“

„Živých plná Země,
ale mně chybí ti druzí.“

„Jen ten, kdož se odváží na její samotný okraj,
si naplno uvědomí hloubku propasti
pod vlastníma nohama.“

„Pustit někoho do bytu a posléze do postele
ještě vůbec neznamená, že bude vpuštěn
i do nejniternějšího nitra, kde jde úplně o vše …“

„Neměli bychom při pohledu zpět zapomínat
a při pohledu vpřed přestávat věřit.

A uvědomovat si,
že žijeme jen jednou.“

„Jen tomu, kdož po samém kraji se ubíra,
stačí pouhý krok, aby se zřítil.“

„Někteří, ač za rohem, tak daleko.
A jiní, tak blizoučko, a přec tak daleko.

Život neni peřícko …
A život nemá dluhy …“

„Když bolí slepák? Vyříznout!

Když bolí srdce …?“

„Můj život je o nekončící řadě životů druhých.

Životů plných bolesti, útrap, nesnází, překážek,
nemocí i smrti. A otazníků.

Vždy připraven ukázat správny směr …“