Jaroslav Vrabec

„Celej svět už ví to dnes, že řetěz mravy nenapraví.“

„Lidem, kteří prožívali francouzskou revoluci nebo tatarské nájezdy, připadal život stejně těžkej jako nám, když s nasazením všech sil sháníme česnek nebo cihly. Velikost je přece relativní.“

„Bylo by na světě mnohem méně práce a namáhání, kdyby lidé věděli napřed, co se podaří a co ne.“

„Čím víc člověk znamená, tím méně smí kiksnout.“

„Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?“

„Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.“

„Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“

„On totiž každej den je dobrej den, protože ona podstata světa je v tomdletom světě, on člověk má bejt tím, co je, a ne se drápat po tom - bejt ňákým svým vysněným symbolem.“

„Dobrý herec je laciný i za velkou gáži, protože lidi na něj ty peníze přinesou. Ale špatný herec je drahý i za málo.“

„Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života.“

„Člověk je doma tam, kde si pověsí klobouk.“

„Člověk má odvahu k ničení, ku tvoření ještě dlouho ne.“

„Nebojujte jen proto, abyste vyhrál. Bojujte především proto, abyste se nedal.“

„Zvířeti stačí, že žije, ale člověk si kromě toho chce ještě přečíst noviny.“

„Největší umění je být živ po svém.“

„Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.“

„Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“

„Smích není nikdy pro nic a za nic, snad jen u šílených lidí. Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.“

„Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“