Asníková Adéla

„Světlo se nerodí ze snahy být dokonalá, ale z ochoty milovat i to, co ve mně není hezké.“

„Ticho po bolesti není prázdnota – je to prostor, kde duše konečně vydechla.“

„Kdo si dovolí cítit i to, co bolí, ten už nikdy neztratí odvahu žít naplno.“

„Někdy největší světlo vzniká z rozhovorů o tmě — protože právě z bolesti se rodí slova, která mohou zahřát i cizí duši.“

„Některé duše se narodí s jiným tělem, aby svět naučily vidět jiný druh krásy.“

„Duše, jež neví, co ví, nosí v sobě světlo, které se ukazuje jen těm, kdo hledají srdcem, ne očima.“

„Někdy je nejhlubší vědění ukryté v duši, která sama nechápe, co všechno už vidí a cítí.“

„Duše, která neví, co ví, kráčí světem tiše, ale její kroky zanechávají stopy moudrosti, kterou nelze ukrást ani nepochopit.“

„Venuše žena není jen krásná navenek – je krásná tím, jak miluje, cítí a tvoří světlo kolem sebe, aniž by cokoli očekávala zpět.“

„Intimita není o těle, ale o odvaze nechat se cítit.
Sexualita není hřích, ale jazyk duše, která si dovolila být slyšet.
A zlobení ženy? To je jen způsob, jak připomenout, že v ní pořád žije oheň.“

„Intimita začíná tam, kde končí masky.
Když se žena přestane snažit být dokonalá
a muž přestane mít strach ji cítit.
Teprve tehdy se těla potkají tak, jak se duše znaly už dávno.“

„Když se žena směje v momentě, kdy by měla mlčet, a zlobí právě tehdy, když se od ní čeká klid — nezkoušej ji krotit. To jen její duše tančí s pravdou, kterou svět ještě neumí unést.“

„Můžeš utíkat před lidmi, před slovy, před stíny, ale srdce nikdy nesvedeš oklamat – tam, kde cítíš, tam pravda zůstává stát.“

„Můžeš utíkat před vším, kromě toho, co ti bije v srdci.“

„Útěk má své cesty, ale srdce zná jen jednu – tam, kde cítíš, tam vždycky dojdeš.“

„Láska tě vždycky dohoní – tam, kde cítíš, tam jsi doma.“

„Už vím, že strach není nepřítel. Nepřítelem se stává teprve tehdy, když proti němu bojujeme. Když ho odmítáme, vytváříme v sobě napětí, konflikt a tlak. Ale když ho přijmeme jako součást sebe – ztratí nad námi moc.
Dlouho jsem si myslela, že harmonie znamená klid, mír, ticho a světlo. Dnes už vím, že pravá harmonie znamená přijmout celistvost – stín i světlo, ticho i bouři.
Znamená to brát sebe i druhé takové, jací skutečně jsou. Dovolit sobě i životu, aby byl tím, čím má být.
Nic není chyba. Všechno je v pořádku. Všechno se děje přesně tak, jak má.“

„Harmonie nezačíná tichem, ale přijetím všeho, co v tobě mluví.“

„Nepotřebuješ být světlem bez stínu – právě jejich spojení tě činí celistvou.“