Welo Writer

„Brokovnice je nejvíce. Cut & Shot – byl to headshot.
A teď jsem bezhlavý jezdec, co bloudí nocí dál.“

„Jsou dva typy lidí:
– „Nemůžeš rozdávat, když tvůj pohár nepřetéká.“
– A pak ti, co řeknou: „Mám krajíc chleba… dáme si ho na půl?““

„Jestli mě chceš dostat bez boje,
pošli zrzku v duhovým cosplayi.“

„Občas mám tak silnou derealizaci, že doufám, že se s ní rozplynu. Navždy. A bez nutnosti okusit olovo.“

„Derealizace sice nezmírní bolest, kterou cítím, ale dá mi možnost pochybovat – o její skutečnosti. Nebo o skutečnosti všech vzpomínek.“

„Víš, co mají společného žárovka a život?
Když jsou poškozené, začne jejich světlo blikat nebo slábnout.
A když už je opravdu zle, něco se v nich zlomí – a zhasnou nadobro.“

„Občas, když se podívám do zrcadla, bojím se ho.“

„Jsem blázen, pokud někoho poprosím, aby mě zabil,
nebo je blázen on, když to udělá?
Udělá to z dobré vůle, nebo protože je psychopat, kterého to uspokojuje?
Nebo snad má zálusk na něco mého?
A pokud to chce udělat za úplatek – je to vydírání, nebo business?“

„Víte, proč nemluvím s většinou lidí stejně nepříjemným tónem?
Protože nemám chuť vzít onu bombu, dát na ni časový spínač a hrát s ním pingpong…
Protože by se pak mohla v ní rozjet řetězová reakce vznítění, která by mohla vybuchnout u člověka, který jde třeba jen náhodou kolem.
Stejně tak funguje i válka – a potlačování emocí, místo toho, aby se to řešilo lépe.“

„Jeden z důvodů proč ještě žiju, jsou lidi, pro které žiju.“

„Lidé, kterým pomáhám přežít, mi pomáhají přežít.“

„Neděsí mě tolik horory, které píšu, jako spíš to, že je někdo skutečně prožívá.“

„Občas se musím jít podívat do zrcadla, abych věděl, jestli tu ještě skutečně jsem.“

„Moře si sice nevzpomene, že smylo bábovičky z pláže, ale dítě to nikdy nezapomene… byť jen podvědomě.“

„Cítím se jako jablko nakreslené na plátně. Vidím kolem sebe jen studenou, bílou nicotu, i když přímo naproti mně stojí člověk – můj stvořitel.“

„Čekal jsem, kdy přijde ten den,
i když jsem nevěděl, jestli ho chci jen.
U břehu stála loďka, v ní stín bez hlasu —
čekal jsem poustevníka, zda přijde se Zubatou k času.“

„Umírám.
To jsem si řekl už tolikrát, že to začalo pomalu ztrácet význam.
A tak až to jednoho dne skutečně přijde,
budu to asi nejméně čekat.

Love & Peace,
Oui? (W)“

„Nejsem věřící, ale chápu, proč věří – protože někdy je víra tím posledním světlem, co člověka podrží, když všechno ostatní zhasne.“

„Já vím… některé výtvory jsou až moc osobní. Ale to neznamená, že jsou pravdivé. Jsou jako falešné vzpomínky – bolí, i když víš, že se nestaly. A možná je to tak správně. Možná je to jen hra. Jen… hra, kam tě pomalu vedu.“