Welo Writer

„Schválně ubližuju svému tělu, abych mohl zase být ve svém starém známém kokonu.“

„Pouto otec–syn, matka–dcera… to je to nejdůležitější pouto. Ať už v něm rodičovská láska je, nebo není.“

„Halóóó!… halóóóóó!!!… Bože… je tu někdo?! Nikdo. Nikde. Většinou se bojím tmy. Ale tohle prázdné bílo… to bylo mnohem děsivější. Šok. Uvědomila jsem si, že tohle je konec. Ne sen. Ne představa. Jen definitivní zhroucení. A já tam stála. Sama. Tady jsem už byla. A přesto mě to pokaždé zaskočí. - Aylii“

„Čím větší mám derealizaci, tím víc se těším na tu nicotu, kde jsem byl tehdy, když jsem se úplně zhroutil. Ale bojím se, že bych se z ní pak těžko vrátil… a že bych toho nakonec hořce litoval.“

„Nemůžeš přemlouvat stádo, když chceš plout proti proudu… Čím víc lidí jde s tebou, tím víc změní směr toho proudu, co už stovky let žene vodu.“

„Depresivní fotky fotím bez deprese, postuju je s ní.“

„Tělo je ventilátor a emoce jsou vzduch, který jím proudí. Pokud ho dlouho nečistíš, zanese se – a roztočit ho znovu dá mnohem víc práce, než by dalo se o něj pravidelně starat.“

„Čím víc lidí bude dělat, co je baví, tím méně bude jejich práce výjimečná.“

„Stýská se mi… prosím! Má milá deprese, vrať se!“

„Světla svítí, klakson troubí,
dopamin s adrenalinem touží.
Ach, jak bych chtěl — dotknout se smrti,
a v tom doteku zdraví zpátky vrátit.“

„Říkají mi, že mám sebevědomí,
a já se jen pousměju v domnění –
vždyť je jak pokoj malýho kluka,
kde bordel křičí, že z toho puká.

Všechno je všude, nic není své,
a já mám chuť to zhrábnout celé.
Buldozer vzít, projet tím snem,
a vyhodit i to, co hledám den co den.“

„Nepodporuju agresivní režimy – podporuju jazyk, kterým mluví. A taky kulturu, která si zaslouží přežít i bez krve na rukou.“

„Horory jsou jako porno. Čím míň prostředků k prožitku, tím nudnější to je.“

„Ne každý život, který je v plamenech, má na těle popáleniny nebo dým v plicích.“

„Ruce zvedám nad hlavu, nohy mi mizí v zemi. Všude pára. Tělo chudne, až zůstane jen kostra — dcera Frosta.“

„Sen se mi v mysli rozplýval,
zatímco vesmír se rozpínal.
Cévy a tkáň se roztažily,
křeče bolestivé sen zahubily.“

„Temnobarevnému kolotoči nelze změnit trajektorii.
Jeho otočení by znamenalo porušit fyzikální zákon.
A tak nám zbývá jen přemýšlet,
jestli se bude dál točit bez světýlek —
a výjimečně s nimi —
nebo ho zpomalíme a přizpůsobíme tempo barvám žárovek,
které dokážou z běžné šedi vykřesat nespoutaný smutek,
který už dávno umíme mít rádi.“

„Křídla nejsou k létání, ale k tomu, aby nám připomněla, jaké to je padat do hlubin neznáma.“

„Život není ráj — a ani po smrti žádný neexistuje. Ráj jsou lidé, kteří tu pro tebe vždycky jsou. Ti, pro které jsi tu ty. Skutečná rodina, i když s tebou nesdílí DNA.“