Anastasia Novych citát #308031

Anastasia Novych 37
ukrajinská spisovatelka
„Hlavní je držet v životě přesný kurz směrem k Duchovní podstatě, věnovat se duchovním praktikám, rozšiřovat obzor svých Znalostí, nepodléhat provokacím Materiální podstaty, vytvářet v sobě cit opravdové Lásky k Bohu. A přirozeně také co nejčastěji činit dobré skutky, žít podle Svědomí. Je to každodenní práce, postupné vítězství nad sebou samým. Z toho všeho se skládá tvá cesta, kterou za tebe nikdo neujde a nikdo za tebe tuto duchovní práci nevykoná.“

Anastasia Novych citáty

37   53

Anastasia Novych

Anastasia Novych je ukrajinská spisovatelka, výtvarnice, autorka série knih s názvem Sensei ze Šambaly. Další informace o autorce, její životopis a ani jiné osobní údaje nejsou známy. V naší moderní době plné reklamy je tato skutečnost přímo k neuvěření.

Jedna věc je ale zřejmá – její knihy jsou jedinečné svým duchovním vlivem. Všechno v nich je výjimečné: počínaje zrnkem poznání a konče neobyčejně pozitivním vlivem na život čtenářů. Pro mnoho lidí se tyto knihy staly moudrým průvodcem po náročných cestách sebepoznání a nejednou zachránily, utěšily a ukázaly správný směr poutníkům, kteří se ztratili ve tmě svých myšlenek a osobních problémů. Každý člověk v nich vidí jako v zrcadle něco opravdu osobního, co je ukryto kdesi hluboko uvnitř.
Knihy navíc odhalují tajemná proroctví, která se v poslední době s překvapující přesností začaly naplňovat.

Citáty Anastasia Novych


„Hlavním zásadním momentem pro člověka je to, jakým myšlenkám a činům věnuje každý den svou pozornost.“

„Lidé se nad tím musí vážně zamyslet. Duchovní svět nelze přesně popsat, je to naprosto jiný svět, odlišný od toho materiálního. Ale duchovní svět je možné reálně procítit, budeme-li se věnovat duchovním praktikám, vítězit nad svým egocentrismem a otevírat v sobě cestu do Věčného světa.
Je zapotřebí, aby se lidé naučili být pány svého duchovního osudu, aby nečekali, že za ně někdo udělá tu životně důležitou duchovní práci, ale se sami zdokonalovali, pracovali sami se sebou, rozšiřovali svůj obzor poznání světa. Neměli by čekat na dobrodiní velekněží a politiků, neměli by podporovat iluze a nechat se sebou manipulovat. Je zapotřebí být zralejší Osobností, společensky aktivním a duchovně zodpovědným Člověkem.“


„Tělo stejně umře, ale co zůstane tobě?! Strach rozumné hmotné struktury z nevyhnutelného zničení je pravým důvodem, kvůli kterému u člověka vzniká základní odpor vůči Bohu a jeho světu, který vychází z Materiální podstaty. Podobný odpor se objevuje tam, kde se setkávají nebo kříží duchovní a materiální svět.“

„Ale pro Boha jsou všichni lidé Jeho dětmi! Člověk se od osmého dne po narození, jen co se duše usídlí v těle, stává Jeho ‚dítětem‘, člověkem s malým písmenem. A jestli se bude moct stát Člověkem s velkým písmenem a přistoupit k Bohu jako vyzrálá bytost, to už závisí na něm samotném, na jeho vůli a volbě.“

„Já tomu říkám jednoduše – role, hodná jména Člověk. A stát se tím, kým máš být. Když budeš usínat, abys byl klidný, že je tvoje svědomí čisté. Když budeš umírat, aby ses nemusel stydět za své myšlenky a činy. A když pak předstoupíš před Boha, jak říkají křesťané, před Boží Soud, abys měl co říct. Aby miska vah s dobrými skutky byla plná a ta se špatnými skutky prázdná. To je to, co znamená být Člověkem. A to nejen navenek, ale také, a to je nejdůležitější, uvnitř tebe. Udělej si pořádek ve své hlavě. Přestaň snít o špatných, hloupých a prázdných věcech. Mysli víc na Boha, mysli na duši. Pokud máš volný čas – využij ho k užitku duše, modli se, medituj, zabývej se duchovními záležitostmi. Protože život je příliš krátký. A je nám dán pro to, abychom dokázali Bohu, že jsme hodni jména Člověk...“

„Jak to vypadá v praxi? Když se člověk zdokonaluje sám, disponuje duchovními zkušenostmi a má jistou vnitřní potřebu šířit duchovní Znalosti, ve svém volném čase pomáhá dalším lidem. Ti se učí a také v těchto otázkách pomáhají druhým a ti zase dalším. Ale všichni by měli pracovat ve prospěch společnosti, mít nějaké civilní povolání, vydělávat si svou prací na živobytí. A ve volném čase by se měli jít učit, dělit se o zkušenosti a poznatky s druhými, jednat s nimi jako se sobě rovnými, jako s dobrými přáteli, měli by při tom potlačovat svůj Živočišný princip, řídit se ve svých činech svým Duchovním principem. Toto je reálná pomoc lidem a současně reálná práce nad sebou: člověk v sobě rozpoznává projevy Duchovního a Živočišného principu, přísně kontroluje vlastní myšlenky, zkoumá vlastní povahu a duchovní rozvoj. V tom i je podstata: sám rosteš a pomáháš druhým.“

„Při stálé podpoře pozitivních myšlenek ve vašem vědomí, bude životní cesta hladší. A nejdůležitější je, že člověk se vyvíjí duchovně a poznává sílu Lásky…“

„Najdi v sobě křišťálový pramen své duše a pochopíš, že všechno toto hmotné pozlátko – auta, byty, chaty, postavení ve společnosti – všechny tyto hmotné statky, při jejichž dosažení strávíš celý svůj vědomý život, jsou jen prach. Prach, který se v tomto pramenu okamžitě promění v nicotu. A život ubíhá. Život, který můžeš využít k proměně na nekonečný oceán Moudrosti.“


„Pokud se bude člověku předvádět všechno v dobrém světle, budou se v jeho pozornosti zdůrazňovat duchovní momenty života, budou se více ukazovat příklady dobroty, mravnosti, kulturnosti, dobrého chování, duchovního způsobu myšlení, tak bude tento člověk formovat svůj pohled na svět podle tohoto klíče.“

„Hlavní je držet v životě přesný kurz směrem k Duchovní podstatě, věnovat se duchovním praktikám, rozšiřovat obzor svých Znalostí, nepodléhat provokacím Materiální podstaty, vytvářet v sobě cit opravdové Lásky k Bohu. A přirozeně také co nejčastěji činit dobré skutky, žít podle Svědomí. Je to každodenní práce, postupné vítězství nad sebou samým. Z toho všeho se skládá tvá cesta, kterou za tebe nikdo neujde a nikdo za tebe tuto duchovní práci nevykoná.“

„Smysl lidské existence spočívá ve zdokonalování duše!!!“

„Díky procesu duchovního rozvoje člověk nejenže pozná sebe sama, ale pozná i neviditelnou stranu okolního světa. Začíná odlišovat skutečnost od iluze, kterou dříve považoval za skutečnou. Člověk, když pociťuje svoji skutečnou duchovní podstatu, začíná o strachy, které mu vnutil Živočišný princip, přicházet. Začíná cítit svoji Duši a její svět, začíná chápat, že je-li sám průvodcem Vůle Duchovního principu, neexistují pro něj v materiálním světě v podstatě žádné překážky. Proto když člověk přebývá v takovém jasném, rozšířeném stavu vědomí, zbývá Živočišnému rozumu k tomu, aby zpět získal svoji původní moc nad danou Osobností, pouze „vyčkávat“, až Osobnost oslabí svoji duchovní kontrolu a poddá se emocím, lákadlům nějakých myšlenek, přání Živočišného principu. To je jednoduše zapotřebí chápat a nepodrobovat se jeho lstím. Co je ale v tomto procesu aktivity Živočišného rozumu během duchovního probouzení člověka hlavní, je to, že nachází-li se sám člověk na pozici Pozorovatele Duchovního principu, získává praktickou zkušenost a pochopení toho, proti čemu je Živočišný rozum bezmocný.“


„„Opravdová láska“ – to je velkorysý vnitřní dar, který dává jeden člověk druhému ze svého přebytku hlubokých pocitů. Takovou lásku můžeš darovat, pokud zapomeneš na sebe. Přesně o takové lásce se říká, že „dlouho trpí, odpouští, nezávidí, není pyšná, nemyslí jen na sebe a nepřeje nic zlého““

„Člověk se pouze tehdy změní k lepšímu, když se sám o to bude snažit, když z duchovního udělá hlavní prioritu svého života, když bude každou vteřinu kontrolovat své myšlenky, sledovat projevy Materiální podstaty, v maximální míře konat dobré skutky.“

„Smysl duchovního rozvoje člověka spočívá v jeho kvalitativní vnitřní změně. Tím se v první řadě rozumí nejenom obnova duchovního dialogu s Bohem skrze hluboké vnitřní pocity, skrze upřímnou lásku k Němu, ale i skrze život prostřednictvím této svátosti v každém prožitém dni. Člověk ve skutečnosti k čistému vnitřnímu dialogu s Bohem tíhne.“

„Dobrá myšlenka a dobrý skutek spustí řetězovou reakci dobrých myšlenek a dobrých skutků.“

Zobrazeno 1-16 citátů z celkem 37 citátů
Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .