Martin Svoboda

„Jsou podivné nutnosti pro vnímání krásy. Malíři znají nutnost nevtíravého pozadí obrazu, hudebníci znají akustiku, i umělci slova znají pozadí, které je neustále přítomno a o kterém nepíší. Hledáte-li ticho, nenajdete ho hluboko pod zemí, kde ani kapka vody nekápne a ani zrníčko hlíny nespadne. Takové ticho je mrtvé.“

„Nejsmutnější jsou koně, které vedou na jatky. Oni už si ani kolemjdoucích lidí nevšímají, jenom na jejich bulvě poznáte, že o vás zavadili pohledem, a dál tepou kopyty do tamtamu dlažby, klop, klop, klop. Já už mám v životě takovou smůlu, že když jdu z práce, potkám občas koně, kterého vedou na jatky. Asi jsem někdy musel být také koněm, protože mě v té chvíli zavalí takový zvířecí smutek nad lidmi, že o kolemjdoucí zavadím jenom smutnou bulvou oka a jdu dál, klop, klop, klop.“

„Kdyby člověk doopravdy věděl, kolik miliard dávno zaniklých životů je v každé hroudě hlíny, která ho živí, jistě by potěžkával zemi s posvátnou úctou. Člověk však uctívá svou zemi jenom v popelničkách a kostrových hrobech.“

„Vejdete-li jenom do svého vlastního života, potom vás krása provází neustále. Protože krása je. Samozřejmě, zármutek také je. Vždyť na světě je rovnováha citů, a nejen citů. Je však také porušování této rovnováhy.“

„Ať děláme cokoliv, najednou se v nás zvedne vlna tesknoty, dlouhá jako půlnoční psí zavytí, neodbytně vábivá až do chodidel, a světélko naší pohádkové bludičky nás odvádí ven, mezi trávu, do jehličí a do listí, do společenství vod a stromů.“

„Stokrát tě, řeko, lidé mohou otrávit a stokrát se do tebe vrátí život. Jsi věčná v kapičkách mlhy, v májových deštích a ve svých nitkovitých praméncích.“

„Na zabijačce je dobré to, že když přežijete začátek, konec vám chutná.“

„Divák nesnáší nadřazenost a zrovna tak nesnáší podbízivost.“

„Já mám mikrofon ráda, je to přítel upřímný a nepodplatitelný.“

„Chcete-li dosáhnout úspěchu jako jeden ze sta, musíte někdy předtím učinit něco, o čem devadesát devět jiných prohlásí, že to je zbytečné, drahé, prostě "blbost".“

„Myslím si, že snad každý má nějaký okamžik, který mu rozděluje život na dvě části. Když se ohlédnete zpátky na časovou osu svého života, někde na ní najdete ostrý zářez - nějakou událost, která vás změnila a která změnila váš život víc, než kterákoli jiná. Okamžik, který vytvoří předtím a potom.“

„Nebe je kluk v domku na stromě, který má studené ruce, ale hřejivé srdce.“

„Mám však jedno tajemství. Můžete postavit zdi až do nebe a já najdu způsob, jak je překonat. Můžete mě zkusit zadržet tisíci pažemi, ale já najdu způsob, jak se vám vyprostit.“

„Jak se ale svět může zlepšit, když všichni budeme mlčet?“

„Nejtěžší je být tím, kdo zbyl.“

„Vyrůst z toho cejchu je daleko horší. Což je důvod proč se vyplatí předstírat že jste vlastně stejní jako všichni ostatní, i když jste vlastně vždycky věděli, že nejste.“

„Člověk se musí nejprve stát obětí vlastní slabosti, než dokáže pochopit nebo soucítit s druhými, kteří chybovali.“

„Lidé jsou hloupí. S tou správnou motivací téměř každý bude věřit téměř čemukoliv. Protože jsou lidé hloupí, uvěří lži, protože chtějí věřit, že je pravdou nebo jen proto, že se bojí, že by to pravda mohla být.“

„Naděje je popření skutečnosti. Je to mrkev, která visí před tažným koněm, aby lépe táhl.“