Martin Svoboda

„Bohaté ženy mají práva v každé zemi. Chudé ženy ne.“

„Jenom krize - ať už skutečná, nebo domnělá - vede k opravdové změně. A když krize nastane, lidé konají podle toho, jaké nápady zrovna mají po ruce. Jsem přesvědčený, že to je náš hlavní úděl: vytvářet alternativy k existujícím politickým řešením, udržovat je naživu, aby byly dostupné ve chvíli, kdy se politicky nemožné promění v politicky nevyhnutelné.“

„Nebuď optimista, pokud tě to uklidňuje. Nebuď pesimista, když tě to nutí se vzdát.“

„Tvůj úsměv chtěl bych si vzít, abych v hranatém světě mohl žít a snít.“

„Život je krásný, ale nelze ho zastavit, stejně jako nelze zastavit čas“

„Dnes si uvědomuji, že nic na světě není člověku odpornější, než jít cestou, která vede k němu samému.“

„Rodí se člověk lídrem, nebo se jím stává? To je falešná dichotomie lídři se ani nerodí, ani se jím člověk nestane. Lídři se rozhodují lídry být.“

„Jednou z nejdůležitějších věcí pro každého lídra je nikdy nedovolit, aby někdo jiný určoval, kdo jste. Vy určujete, kdo jste. Nikdy tak o sobě nepřemýšlím jako o ženě, která je generální ředitelkou společnosti. Přemýšlím o sobě jako o správkyni velké instituce.“

„Vedení je něco, co si zasloužíte, něco, pro co jste vybráni. Nemůžete přijít a křičet: Já jsem váš vůdce! Pokud se tak stane, je to proto, že vás ostatní respektují.“

„Někteří lidé chtějí, aby se to stalo, někteří si přejí, aby se to stalo, jiní to udělají.“

„Nemůžete být lídrem a žádat jiné lidi, aby vás následovali, pokud nevíte, jak je také následovat.“

„Vybudovat si reputaci trvá dvacet let a zničit ji trvá pět minut. Když na to budete myslet, budete dělat věci jinak.“

„Pravda je jako čerstvý vzduch: když se nadechneme, můžeme žít; když se zadržíme, umíráme.“

„S tím, kdo zpochybňuje rovnost, se nediskutuje.“

„Když jste nešťastní, snažte se zjistit, na čem příliš lpíte, a vzdejte se toho.“

„Kdo básníkem byl, básníkem zůstává, že často s přibývajícími léty opouští verše a přechází k próze. Ovšem i tu prózu musí psát jako básník, a ne jako publicista.“

„Básně totiž za svůj vznik vděčí vlastně jisté naivitě, nezkušenosti a fragmentárnosti, poznání světa, vyžadující určitý permanentní údiv nad ním. Píší se zpravidla z pocitů, kterých má každý v mládí dostatek, nedostává se mu však zkušeností a znalosti, které nestačí nejen na román, ale často ani na povídku.“

„Čím víc člověk viděl, poznal, pochopil, promyslel a protrpěl, tím více tíhne k epice, filozofii, historii – a ty se nejlépe dají vyjádřit prózou.“

„Ani básník nemůže napsat pravdu, nýbrž jen podobenství.
I všechny naše lásky, které jsme kdy měli, jsou jenom
podobenstvím. A taky západ slunce a mnoho jiného
můžeme snést jenom proto, že je to podobenství.“