Martin Svoboda

„Každý život má smysl potud, pokud se nad ním dá vynést nějaký soud… A ten musí být vyjádřen slovy.“

„Copak o to, zapomínat je tak snadné, ještě snadnější než létat - ještě tak kdyby si člověk mohl vybrat na co!“

„Ale představte si, že to mé dětství bylo od prvních krůčků celé budované na víře. Ta už pak nenechá člověka snadno zplanět, protože s ní se ocitá se světem v neustálém křížku. Ona je vlastně jediným skutečným inspiračním zdrojem, který stojí za to drama v životě a umění. Ona tudíž skýtá také naději, jak se vypořádat s dalšími negativními jevy současnosti, třeba právě s tou globalizací, protože řešení nespočívá jen a jen na člověku.“

„Zásluha každé velké zanícené knihy tkví v tom, že nás podtextem svého příběhu nebo verše nechá doputovat až k sobě samým, že najednou mnohem jasněji nasloucháme tikotu našeho času a že i poněkud laskavěji rozumíme lidem a světu.“

„Když do neštěstí přijdeš, hochu můj,
choď po přátelích, jen si postěžuj.
Budou mít oči vlhké od lítosti,
však nikdo z nich tě kůrkou nepohostí.“

„Chytrému napověz, hloupého trkni.“

„Kam vítr, tam plášť.“

„Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.“

„Když pánbůh dopustí i motyka spustí.“

„Když se kácí les, tak lítají třísky.“

„Kuj železo, dokud je žhavé.“

„Lež má krátké nohy.“

„Budete-li mě milovat,
Budete také ve mně milovat sebe.“

„Jsem spíše proti básníkům než s nimi.
Nikdy mi neodpustí prostořekost.“

„Kdo ale za vás vytáhne bouřkovou plachtu na stěžeň?“

„Na barikádě je každý z nás vydán napospas větru.“

„Psát básně a dát jim pevný tvar, například podobu sonetu, je velmi obtížné a málokdo to dnes umí. A ti, co to bravurně zvládnou, se tím zase nechlubí. Ale napsat a sdělit něco krásného volným rýmem je ještě o stupínek těžší.“

„Vlastní tvůrčí činnost je de facto jen solitérní, asi tomu nikdy nebylo jinak.“

„Vážím si vydělaných peněz a bojím se těch, které padají samy z nebe.“