R4dRelativ
@R4dRelativ, členem od 23. září 2025Právě proto život bolí. Vidíš realitu a pravdu, zatímco ostatní jen slepě přihlížejí. Jsi sám, svědkem syrové skutečnosti — a v tom spočívá ta nejkrutější bolest.
„Co činí člověka inteligentním, je zvědavost a neustálé přemýšlení, nikoli němota.“
Právě proto laici často mluví nesmysly.
„Jak může melancholik přežít ve světě plném choleriků?“
Tento citát není jen o temperamentových typech, ale o každém, kdo je citlivý a přemýšlivý ve světě plném tvrdosti a bezcitnosti.
Většina lidí si celý život ani nevšimne, že sedí u šachovnice.
Jen stojí, nechají se posouvat, čekají, až je někdo obětuje… a pak se diví, že skončili mimo hrací plochu.
Buď hraješ ty, nebo někdo hraje s tebou — a často ne fér hru.
Život je brutální a absurdní. Nikdo v něm nehraje fér.
„Někdy, když chce člověk ukončit válku, musí být právě ten, kdo ji rozpoutá.“
Tohle je hořká pravda, kterou většina lidí nechce slyšet.
Myslí si, že mír vzniká tichým čekáním nebo tím, že budou hodní, dokud to druhou stranu nepřestane bavit.
Jenže takhle svět nefunguje.
Konec konfliktu často začne až tehdy, když někdo konečně řekne nahlas to, co všichni roky dusí.
„Život je férový, ale lidé ne. Proto je na světě tolik krutosti.“
Život je férový v tom nejkrutějším smyslu — dá ti existenci a jednou ti ji vezme. Rovná pravidla. Žádné výjimky.
Ale lidé? Ti mají taky pravidla… jen si s nimi dělají co chtějí. Přepisují je podle toho, co se jim zrovna hodí.
A právě proto existují věci a slova, které by vůbec neměly existovat:
mučení dětí, znásilněné ženy, lidé prodaní jako maso, vojáci pálící vesnice, politici kterým teče krev z rukou, děti umírající na ulici s nafouklým břichem, zatímco miliardáři vyhazují jídlo do koše.
Psi přivázaní o řetěz, kteří čekají na smrt. Zvířata zabíjená pro zábavu.
Matky, které bijí vlastní děti. Otcové, kteří je zneužívají.
Doktoři, kteří nechají člověka umřít, protože nemá pojištění.
Lidé, kteří se smějí utrpení druhých.
Dav, který fandí násilí, ale otočí hlavu, když vidí bolest.
Svět není krutý — krutí jsme my.
A dokud to lidé nepochopí, bude se ta krutost dál množit jako virus.
A největší ironie?
Ten virus jsme my sami.
Někteří přehlížejí hladomory či genocidy, jiní bez mrknutí oka schválí bombardování… a pořád se tváří jako ochránci.
Na téhle planetě nejsou známá slova jako porozumění, láska a laskavost. Zato se nám ve slovníku hemží genocida, teror, mučení, vyhlazování a zvěrstva – a nejhorší je, že je používáme proti sobě, bez cíle, jen tak… a přesto se tváříme, že jsme rozumní.