steven samuel avestx pasek

„Prazdny prostor ktery nemuze byt tim cim je, prazdnota uz je moznost kdyby nebyla ani prazdnota porad by existovalo nic takze nikdy nemuze byt velky tresk protoze nikdy nemuze ani nic vzniknout ani zaniknout je to tady bylo to vzdy tady a bude to navzdy“

„Fyzika a logika je necim sestrojena, aby informace do sebe zapadali tak jak byli vymysleny, jako kamen na kamen.. takze je to jen umela iluze ktera popira sama sebe, uz tim ze existuje, pravda neexistuje a zaroven je vsude pritomna“

„Vedomi je mnou, prochazi vsim co se mi ukazuje co se mi stavi do cesty vedomi jsou moznosti i bolest strach proste neni nic co by nebylo vedomi a zaroven neni nic co by jim mohlo byt“

„Obcas clovek muze videt, a i kdyby mel oci zavazane byli by vsichni ostatni uplne slepy, zivot je slepota, zrozeni jejim zacatkem, bez jedine formy bez slov byla jasnozrivost, Bůh umoznujici projeveni sve sily skrze iluzi a jeji vlastnost - hmotu..“

„Život nikoho ve tvé představě nemá nic společného s ním, je to tvá iluze dosedací plocha logiky která soudí skrze tvé chyby ostatní, jsi to ty a vysvětluješ chyby druhým jaké dělají, chceš se cítit lepší protože máš pocit že máš i navrh. nic z toho, cela tvá jistota je lež, hra postavena z ega …“

„Tohle je konečná a nejsem to bohužel ja je to můj strach co osedlal vše co uvnitř me ovládá ten stav, je to vlastně mraz a všechno na kost zmrazí, nebudeme pokračovat dál, viděl jsem léta za sebou jak odcházeli, auta jak odjíždí, moje vzpomínky už nikdy nebudou tam kde dřív, je po všem co mel čas sebou nést dal, co mam ve své tváři poznamenaný

Konečně sam se nachvili zvládl zastavil, v tom neklidném místě bouře byla to prokletí, zase vidím všechny struny, které brnkali na počest věcnosti a utrpení, mam to všechno snášet znova, nejsem hrdina jsem padouch který pořád umírá, až jednou jeho cesta bude konečně u konce, zazvoní mi zase všechny pohřební zvonce, cítil jsem to neustále, nikdy to trvale neopouštělo to místo uvnitř ve mě, zůstalo to tam a bude si to hrát se mnou dal, dokud nebudu úplně sám, což už se podařilo mu vytvořit během vteřiny, co mě čeká příští hodiny, už to téma nedokážu změnit je to celá existence, s příchutí perlivého konce, jak se zachránit jak porazit osud můj, to netuším jediné ze bych začal utíkat, a už by mě nikdo neviděl, nikdo nepotkal ztratil bych se dobrovolně sám, nevim jestli má smysl s tím bojovat dál, každopádně to nikdy nevzdám, ale přijde mi ze jsem vyzkoušel úplně všechno, a každý scénář se vrací vždycky zpátky dovnitř, kde žije životem tichým zabijákem vevnitř duše je to pro něj balonek z poutě“

„Dneska už úplně bez přátel, jsem bez peněz a co mě čeká dál, neni růžová představa, a tak se vztekám, přestávám, ale neni to dokonalý, ani skvělý, vždyť minule, jsme byli málem mrtvý, ale pořád pokračuji dál, nemam přátele, je to tak lepší když se budu držet stranou, když budu skryty, moje práce je uz o ničem, jsem vyčerpán a ponížen, přijde mi ze úplně jsem k nicemu a beze mě by ostatní měli energii, beru jim většinu, sílu lidem kolem sebe, dávám úplně všechno do každé vteřiny ale jsem slabý nejde to, bolí mě celý tělo, nedokážu přidat, jsem pomalý a v mysli ještě zapomínám, všechno me obchází a ja to vnímám, ale ztrácí se mi, všechno, ostatním to však zůstává.“

„Smrt nebo Život.

Tady nemůžeme zůstat, nemůžeme se tu dal jen bát, pojď se mnou, vim ze uvnitř žije, ještě ta síla tam někde hluboko uvnitř jistě je, projdou velký nepokoje a já budu ležet mrtev beze zbroje, bez místa kde člověk zemře bere svoji bytost pod zem, takže konec a to začíná můj život hořet..

Měl jsem tolik strachu, že nikdy v životě jsem neměl tolik snah, odevzdat se navratům, zaklínám se do svých představ, byl jsem tam příliš rad, viděl jsem tu lež a souhlasil jsem s ni, v tom cítím odpor cítím vůči sobě splní, a především, cítím vinu, na tom všem že Zakopal jsem já sam tu příčinu, hluboko dolu odkud slova, ani pláč a kdyby fakt, tak brzo bude po nem nemá kyslík a já jsem, na dojezdu, nezvládnu ho vykopat.“

„Mě se nechce říct nic, všude kolem víc než téměř vůbec nic, sny se proměnily v osudy, z vody prošli místy, ostatní byli jako výskyt, průběh světem ocenil bych krásný chvíle u vody, ne platit svátky, prošli lidi seděli tu stíny, plnil sny a viděl mury noční, proudy svetel prošli oči, viděl jsem ty

Padá voda z nebes, kapky rozprsknout o asfalt, všechny najednou budeme muset cítit, jak se změní vše, co bylo uvnitř nás, budou muset, sebe vzájemně prostrkat do všech těch maličkých mezer, uprostřed každé spáry, v zemi budou zdrojem života, diky tomu budou růst louky potom odsoudime, padá déšť, stín co malou setinu, na okno můj život se v zelené barvě zklidnil, dokud nepřijde znovu ten dech, kde jsem se ptám sebe,, svádí, abych běžel pryč, netuším co bude zítra, nemam budoucnost žádnou, vidím jenom konec, tu vec vzácnou, a můj dech se ztratil uprostřed, kdybych žil dnes znovu z láskou, netrpěl bych, neměl bych vztek, netouzil bych zářit osadou, která na konci dne byla jenom iluzi, stejně krásnou“

„Klidně se popravim

Nemám slova docházejí, já jim chtěl vždy uvěřit, měl jsem tolik slabin až se v jednotu den za dnem sešel, prochazim tak nechte mnou, to zapomenou prostor můj, víc než ty lži me obešel můj důvod žít a zůstat tady

Odejít ven, kdo muže běží pryč, už nezůstali důvody, proc me to našlo v křeči, věřím ze to bude lepší, možná už to bude jenom víc a víc, to nezměním a nebudu se bát, budu se proti tomu hnát jak vítr co uháněl v dešti, projdu všechny body co jsem zjistil ze me vidí moje noční můry jsou tu pořad a nikdy se jich nechci vzdát protože oni jednou snad, tu se mnou budou život zvládat, dostanu je na svou stranu ano mluvím o vás, tak se připravte celej život me tu trápí vaše bolest, teď už víte ze jste poslední části, co jsou moje který budou důležitý v jednotě co oni drží to má velkou sílu“

„Je to život, je to příběh plný krve která mi tekla ze srdce, jinde, a patří všem každá chvíle jednotlivého muže bude vidět po všech střílet muže se to stát, nebudu ti nadávat, mít depresi s nebo se tu litovat, nebudu popírat ani jednu vec kterou jsi o me řekl, vidis jako každý člověk to co se ti hodí co chceš, převléknute za pravdu, vždyť to víš ze se ojebavas, vůbec si neprošel jedinou vterinou života, člověka do kterého ale ať už cítím víc než schopnost špatně vidět, mel by jsi víc zkoušet vidět, svět který považuješ za skutečný je ještě větší iluze než svět který není vůbec projeveny získal jsem schopnost nenavidet, ale vědět ze nikdo vinu nenese, je to šílenství i deprese, ty si ukázal o co já jsem nikdy neusiloval, můj úmysl byl pravý opak, chtěl jsem vidět svět kolem sebe pouze kvest“