hana77

„Někdy je prostě všechno na prd a nikdo za to nemůže.“

„Jsme tu, abychom maturovali z jediného předmětu: z lásky.“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Předtím, než vás pravda osvobodí, způsobí, že se budete cítit mizerně.“

„Předměty existují a když jim člověk věnuje více pozornosti než lidem, je to přesně proto, že existují víc než lidé. "Mrtvé" předměty "žijí" neustále. Žijící lidé jsou často už mrtví.“

„Filozofové často zapomínají na to, že jejich závěry se vztahují nejen k okolnímu vesmíru, ale i k jejich výrokům a jim samotným.“

„Když jsme naplněni radostí, většinou se nad ní nepozastavíme a nepřipomeneme si: "jsem šťastný" nebo "toto je radost". Obdobné myšlenky k nám přicházejí až tehdy, když jsme již vrcholu štěstí dosáhli, nebo když se obáváme, že radost pomine.“

„Skutečný původ lidského zoufalství a frustrace nevězí v nevyhnutelných faktech života, mezi které patří smrt, bolest, strach či hlad. Šílenství člověka spočívá v tom, že když tyto skutečnosti naplní jeho přítomnost, snaží se z ní iluzi, které říká "Já", za každou cenu vymanit.“

„Tak moc jsme si navykli chápat přítomnost pomocí minulosti, neznámé pomocí známého a živoucí pomocí mrtvého, až se náš život stal jakousi vysušenou mumií bez duše a radosti. Když se člověk dlouho schovává před životem, stane se z něj měkkýš uzavřený v tvrdé schránce "tradice".“

„Každý trpí v posledku tím, že ztratil to, co živoucí náboženství svým věřícím ve všech dobách dávalo, a nikdo není skutečně uzdraven, kdo znovu nedosáhl svého náboženského postoje, což s konfesí nebo příslušností k církvi přirozeně nemá nic společného.“

„Za činy člověka stojí osobnost, které si ještě není vědom. Jako je člověk tím, čím vždycky byl, tak už je tím, čím se stane.“

„Pokud jsme schopni prožívat štěstí jen tehdy, když před sebou vidíme světlou budoucnost, tak ve skutečnosti jen pronásledujeme bludičku, která nás vede stále hlouběji do močálu smrti.“

„Když nemůžeš, tak přiber!“

„Duchovně rosteme mnohem víc tím, že děláme věci špatně, než že je děláme dobře.“

„Osamoceni se cítíme jen kvůli tomu, že jsme rozděleni sami v sobě, protože se snažíme odloučit od našich vlastních pocitů a vjemů.“

„Chyby jsou něčím, co zasluhuje soucit, a má být mnohem spíš vyléčeno než nenáviděno, popíráno či dokonale odstraněno.“

„Zlo oplácejte dobrem, ale nedělejte si z lásky záminku, proč se vyhýbat boji se zlem.“

„Přijmi to…
Přijmi své pocity, které cítíš zrovna teď.
Přijmi je, ať jsou jakékoliv, neutíkej před nimi, nemusíš.
Dovol jim, aby zůstaly.
Dovol si cítit vše, co v danou chvíli cítíš, je to výrazem lásky k sobě.
Vlny oceán nezasáhnou a jeho podstata se nemění.
Nestav se proti tomu, co je, je nesmyslné hádat se se skutečností.
Jen blázni nechtějí vidět to, co JE.
Přijmi i to, že něco přijmout nemůžeš nebo nechceš.
Prostě přijmi i své nepřijímání, tím můžeš začít.
Pokud si plný odporu k něčemu, také to přijmi, chce to odvahu, ale stojí to za to.
Možná poprvé v životě nebudeš před ničím utíkat, kličkovat nebo couvat.
Jakmile s tím začneš, svět se ti otevře, budeš z místa klidu – ze své podstaty pozorovat ten nekonečný mumraj myšlenek, emocí, vztahů a situací.
Nejdřív to přijmi a pak udělej to, co cítíš.
Nejdřív to přijmi, třeba neuděláš nic, jen se pousměješ nad tím nekonečným seriálem trápení a očekávání, které vycházejí z nepřijímání sebe a toho, co JE.
Zkus jeden den jen přijímat to, jak se cítíš, možná v tom budeš chtít pokračovat další den a další den a….
Najednou zjistíš, že jsi ze svých pocitů neumřel, že tě nezničily.
Tak se síla, kterou zdánlivě mají, přenese na jiné místo, hádej na které?“

„Dobrý i zlý mnohdy mluví stejným jazykem, staví na stejné logice a jejich slova stejně dobře zní. Z pouhých myšlenek a slov dobré či zlé nepoznáme. To umí jen lidský cit.“