Veronika Mertinová

„Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.“

„Všechny zdi, o které se rozbíjím, jsou v mé hlavě.“

„Tvůj hlas mě uklidňuje, ale slovům prostě nerozumím.“

„Vše co potřebuješ je láska.“

„Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství…“

„Láska je odpověď. Jaká byla otázka?“

„Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci.“

„Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe.“

„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

„Jediný prostředek, jak život snést - považovat ho za krásný.“

„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“

„Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.“

„Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.“

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“

„Zemřít bez strachu ze smrti - to je záviděníhodná smrt.“

„Lidi jako já si svojí takzvanou genialitu uvědomí kolem desátého roku. Jako kluk jsem se vždycky divil: jak to, že mě ještě nikdo neobjevil?“

„Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“

„Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.“