AyoitsNatali

„Nejsem si jista, zda jednou se posunu, zda někdy budu zase volná. I přes tu bolest nejsem schopná tě pustit. Nemohu tě mít a se zlomeným srdcem cestuji a hledám.“

„Najedli jsme se dobře a levně, napili jsme se dobře a levně, dobře jsme se vyspali a zahřívali se navzájem a milovali jsme se.“

„Užírám se v myšlenkách o tobě, chybí mi tvůj hlas. Tvá melodie, která se mi z mysli vytrácí. Tvá vůně, vůně připomínající květy na louce a horský vánek. Chybí mi se dívat, dívat na tvé ladné pohyby a slyšet podpatky znázorňující tvou přítomnost, přítomnost…“

„Do rána spolu voláme. Smíchem se popadáme. jiskry v očích vzájemně vidíme. pohledem uhýbám, už její krásu nezvládám.“

„Děláš, že nevíš, ale ty nechceš vědět.
Ty chceš cítit, poznávat a smát se.“

„Chybí mi tvé mužské objetí. Tvůj rachot, co v noci provádíš a tvé dupání, když do kuchyně míříš. Tvá podpora, kterou nedostávám… Protože zde nejsi.“

„Plň si své sny, dělej se šťastným a mysli i na sebe. Protože ty jsi ten, kdo žije svůj život.“

„Den nebo noc, sluneční zář čí fantazie nad tím co ve tmě je. Jsou to jen spekulace, náš strach je silnější než rozum lidský.“

„Ztratila jsem se v tvých očích a očekávala slast, pocítila jsem smutek a bolest.
Stále jsem se nenašla.“

„Problém s maskou je, že se nikdy nezmění.“

„Zajímá mě co si myslí,
Co cítí,
Co bude nebude.
V čem má touha spadne.
Kdy má slza se zjeví a promluví o mém smutku.“

„Jsem bohatá, úžasná žena. Taková lež pro ty co mě znají, hezká představa pro ty co ne.“

„Motýli mají krásná křídla, ale nevidí je. Tak jako lidé nevidí svoji krásu.“

„Pokud máš rád sám sebe. Tak proč se ničíš a trápíš? Proč smutek v sobě dusíš, ale o radost se dělíš?
Dávej tam, kde dostáváš.“

„Proč dále trpět hodlám, proč cítit smutek chci, když štěstím zářit mohuti.“

„Znamená pro mě tolik i když dlouho ji neznám. Je zde spoustu špatného, přesto vidím jen to hezké. Je daleko, ale zároveň semnou.“

„Je moje šťastné místo, rozesmává mě bez toho aniž by o tom věděla.“

„Vše bylo tak nádherné, až to ve mně oheň rozžhavilo. Moc brzo, bylo to moc brzo a já už nedokázala skrývat, že mou múzou se stala… Z kopce to šlo dolů, přímo jsem spadla.“

„Zvadlé kvítí nahrazeno jinýmm je, přesto majitel ze svých chyb neponaučí se, květinku nezalévá. Brzy mu umře a cyklus se opakuje.“