Myslet-Jinak

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“

„K samotě neodsuzují člověka nepřátelé, ale kamarádi.“

„Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.“

„Muž smí chtít po ženě cokoli, ale nechce-li jednat jako surovec, musí jí umožnit, aby jednala v souladu se svými nejhlubšími sebeklamy.“

„Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.“

„Životopisci neznají sexuální život svých vlastních manželek, ale myslí si, že vědí všechno o pohlavních tajemstvích Stendhala nebo Faulknera.“

„"Bude-li se každá Vteřina našeho života nekonečněkrát opakovat, jsme přikováni k věčnosti jak Ježíš Kristus ke kříží. Taková představa je hrozná. Ve světě věčného návratu leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti. To je důvod, proč Nietzsche nazýval myšlenku věčného návratu nejtěžším břemenem (das schwerste Gewicht)."“

„Patří k tajemným zákonům života, že nevinní nesou vinu za viníky.“

„Osoba, která touží opustit místo, kde žije, je nešťastná osoba.“

„Mít dítě znamená vyslovit absolutní souhlas s člověkem. Mám-li dítě, je to, jako bych řekl: Narodil jsem se, zkusil jsem život a zjistil jsem, že je to natolik dobrý, že si zaslouží být opakován.“

„Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.“

„Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“

„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš.“

„V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.“

„Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.“

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

„Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.“

„Potřebuji samotu, abych mohl psát. Ne samotu poustevníka - to by nestačilo - ale samotu mrtvého člověka.“

„Dcera, to je něco jako druhá žena. Moje žena už zná všechny moje myšlenky, všechno, co říkám, ví, v co věřím, co umím i co neumím a co umět nikdy nebudu. A já zase vím všechno o své ženě – dopodrobna. Ale je tady najednou někdo, koho neznáte a kdo nezná vás, někdo, kdo vás má rád v nevinnosti své, a kdo je pro vás oba cizí. Kdosi nesmírně půvabný, kdo vám patří a přitom nepatří…“