„Svých démonů se nezbavíme jsou totiž naší součástí, živí se naším strachem, smutkem a bolestí. Když budu ochraňovat svůj plamínek a překonám sám sebe. Mí démoni začnou slábnout a můj plamínek začne růst a stane se plamenem, který mi ukáže cestu i v té nejtemnější tmě.“ — Tomáš Vřešťál
„Když se řekne láska spoustě lidem se vybaví pojmy jako je věrnost, upřímnost kompromis…Mně se vybaví jako první, že někdo miluje člověka takového jaký je.“ — Tomáš Vřešťál
„Strach nás omezuje. Pokud strach nad námi vítězí, nikdy si nemůžeme splnit své největší sny.“ — Tomáš Vřešťál
„To, že jsem selhal neznamená, že jsem neúspěšný, ale že něco dělám abych byl úspěšný.“ — Tomáš Vřešťál
„Slova sama od sebe jsou bezvýznamná, teprve naše činy z nich dělají něco významného.“ — Tomáš Vřešťál
„Míval jsem pocit, že mi něco schází, ale jednou jsem šel kolem hřbitovu. Když jsem uviděl takové množství hrobů, uvědomil jsem si, že mám to nejcennější a to je život. Život je to co tolika lidem chybí a nelze to ani nějakým způsobem znova získat.“ — Tomáš Vřešťál
„Když tě bude něco trápit, koukni se do zrcadla.To koho uvidíš nejsi ty, ale to kdo si myslíš, že jsi.“ — Tomáš Vřešťál
„Častou chybou zamilovaných je, že se zamilují na základě svých pocitů nikoliv na racionálních aspektech.Čas totiž překryje naše pocity a nastupuje naše racionální myšlení, které nám zjeví to co jsme předtím neviděli.Ale jen čistě racionální přístup je taky špatný.Proto je nejlepší pro začátek sundat růžové brýle a potom dát volnost svým pocitům.“ — Tomáš Vřešťál
„Život je cesta, která někde začíná a někde zase končí.Po téhle cestě můžeme jít jenom vpřed.Přitom na každé cestě je spoustu překážek, které nám cestu neulehčují.Já si na rozdíl od jiných lidí uvědomují, že překážky jsou to nejdůležitější na naší cestě. Dávají nám totiž na vědomí, že si můžeme zvolit kam naše cesta bude směřovat. To my si určujeme kdo jsme a kým budeme.“ — Tomáš Vřešťál
„V životě padáme na zem abychom si uvědomili co opravdu chceme, pokud to najdeme, tak ani další pád nás nezastaví od našeho cíle.“ — Tomáš Vřešťál
