„Co se stalo se stalo, ale čas plyne dál a nebere ohled na utrpení druhých.“ Natálie Holubová Natty Holubová
„Slyším hromy a kapky vody, jak bouchají do silnic a oken od pokojů..Vidím blesky, jak barví černou oblohu.Dívám se na lidi, jak se bojí o své životy a nekoukají z oken na tu krásu, protože se to prý nesluší..Nemám stejný názor, ať mě klidně zabijí, ať si posluší.“ Natálie Holubová Natty Holubová
„Nemyslíte si, že je trapné, co my lidi udělali se světem? Práce, dlouhé a nekonečné studování, peníze, k čemu vlastně, když lidi dřív byli šťastni z toho, že dokázali rozdělat oheň.“ Natálie Holubová Natty Holubová
„Čekám až slunce vyjde,Třeba pak bude obloha zcela dokonalá.O tom společnost lehce pochybuje,Jejich názor mě, ale nezajímá.“ Natálie Holubová
„V hlavě mi koluje několik set myšlenek,Naneštěstí se jim nedá vyhnout.Na to si poslechnu několik písniček,A teď jsem zcela paralyzována.Bude těžké se znova zvednout.“ Natálie Holubová
„Výkřiky, pocity a nálady,Moje hlava brzy vybuchne.Sakra už mi prosím vás pomozte,Nebo si vytrhám žíly.“ Natálie Holubová
„Pomalu jsem si uvědomovala,Že jen já jsem ta, co kouká do prázdnaA pomalu jsem do spánku upadávala,Později jsem už nic nevnímala.“ Natálie Holubová
„Nikde žádná auta,Jen světla z několika lamp.Vypadá to jako zajímavá malba,Ikdyž, asi ne.Existuje víc krásnějších malb.“ Natálie Holubová
„Začalo pršet,Třeba teď nabouráme.Málo koho tohle dokáže potěšit,Tak děláme jako, že se nic nemůže stát,A jen se díváme dál.“ Natálie Holubová
„Přijíždíme do města,Jen nakukuju z okna.Vidím všude moc lidí,Určitě bude mnohem víc krásnějších čtvrtí,Kde budeme samotní.“ Natálie Holubová
