„Slyším hromy a kapky vody, jak bouchají do silnic a oken od pokojů..Vidím blesky, jak barví černou oblohu.Dívám se na lidi, jak se bojí o své životy a nekoukají z oken na tu krásu, protože se to prý nesluší..Nemám stejný názor, ať mě klidně zabijí, ať si posluší.“ — Natty Holubová
„Čekám až slunce vyjde,Třeba pak bude obloha zcela dokonalá.O tom společnost lehce pochybuje,Jejich názor mě, ale nezajímá.“ — Natálie Holubová
„V hlavě mi koluje několik set myšlenek,Naneštěstí se jim nedá vyhnout.Na to si poslechnu několik písniček,A teď jsem zcela paralyzována.Bude těžké se znova zvednout.“ — Natálie Holubová
„Nemyslíte si, že je trapné, co my lidi udělali se světem? Práce, dlouhé a nekonečné studování, peníze, k čemu vlastně, když lidi dřív byli šťastni z toho, že dokázali rozdělat oheň.“ — Natty Holubová
„Výkřiky, pocity a nálady,Moje hlava brzy vybuchne.Sakra už mi prosím vás pomozte,Nebo si vytrhám žíly.“ — Natálie Holubová
„Pomalu jsem si uvědomovala,Že jen já jsem ta, co kouká do prázdnaA pomalu jsem do spánku upadávala,Později jsem už nic nevnímala.“ — Natálie Holubová
„Nikde žádná auta,Jen světla z několika lamp.Vypadá to jako zajímavá malba,Ikdyž, asi ne.Existuje víc krásnějších malb.“ — Natálie Holubová
„Začalo pršet,Třeba teď nabouráme.Málo koho tohle dokáže potěšit,Tak děláme jako, že se nic nemůže stát,A jen se díváme dál.“ — Natálie Holubová
„Přijíždíme do města,Jen nakukuju z okna.Vidím všude moc lidí,Určitě bude mnohem víc krásnějších čtvrtí,Kde budeme samotní.“ — Natálie Holubová
