Jaroslav Vrabec

„Smažme husitskou válku z naší historie, i zhasne sláva českého národa. Ta jediná doba váží více než ostatní naše dějství, ba více, než celé věky čínské říše.“

„Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zítra budeš sviňák.“

„Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka ano.“

„Vždy mě dojme příklad malého hmyzu, například včel. Přírodní zákony nařizují, aby včely pracovaly společně, mají-li přežít. Výsledkem je jejich instinktivní smysl pro společnou odpovědnost. Nemají žádnou ústavu, policii, náboženství ani morální výcvik, ale díky své přirozenosti pracují věrně pospolu. Občas možná bojují, ale většinou žije celá kolonie ve vztahu spolupráce. Lidé na druhé straně mají ústavy, rozsáhlé právní systémy a policejní síly. Máme náboženství, pozoruhodnou inteligenci a srdce schopné milovat. Přesto však v praxi naše vynikající vlastnosti za tímto malým hmyzem zaostávají. V určitých směrech cítím, že jsem ubožejší než včely.“

„Člověk je jako měsíc – má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.“

„Jen ta práce je plodná, která je radostná. Jen ta práce je radostná, která je dobrovolná.“

„Každá revoluce končí tehdy, když se nová prasata dostanou ke korytům.“

„Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“

„Sebeláska je jedinou láskou na celý život.“

„Je-li nepořádek na stole odrazem nepořádku v mysli, co potom odráží prázdný stůl?“

„Krása sama o sobě je do jisté míry nebezpečným upírem.“

„Lidé nejsou stejní, jsou proměnlivé originály…“

„Vlastenectví je pouze mizernou ctností…“

„Průměrný pes je lepší osobnost než průměrný člověk.“

„Kdožpak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí s pravou vírou.“

„V období let mého boje jsem si myslel, že nemohu na sebe vzít odpovědné závazky vyplývající z manželství. Dnes, před smrtí, jsem se rozhodl vzít si za manželku ženu, která po mnoha letech věrného přátelství dobrovolně přijela do tohoto již obleženého města, aby se mnou sdílela můj osud. Zemře zároveň se mnou z vlastní vůle jako moje žena.“

„Aristoteles porovnával mysl člověka s prázdnou tabulkou, na které nebylo napsáno nic, ale na kterou by bylo možné vyrýt všechno. … Je tam však tento rozdíl, že na tabulku je psaní omezeno prostorem, zatímco v případě mysli můžete pokračovat v psaní a rytí bez nalezení hranice, protože, jak již bylo prokázáno, mysl nemá limity.“
Aristoteles hominis animum comparavit tabulae rasae, cui nihil inscriptum sit, inscribi tamen omnia possint. … Hoc interest, quod in tabula lineas ducere non licet, nisi quousque margo permittat: in mente usque et usque scribendo, et sculpendo, terminum nusquam invenies quia (ut ante monitum) interminabilis est.

„Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“

„Vola bys přes všechen svět vodil, nebude než vůl.“