Jarda

„Pospíchejte, lepší osud už čeká.“

„Když jsem byl na dně, pomohlo mi představit si sebe jako mrtvého. Bez možnosti cokoli už změnit. Pak jsem otevřel oči. Najednou jsem měl moc změnit všechno.“

„Mnoho pravdy je řečeno v žertu.“

„Starověcí Řekové měli boha vína a radosti. Zato my máme Freuda, komplex méněcennosti a psychoanalýzu.“

„Papež si na mě stěžuje? A kolik má divizí?“

„Když jsme po Mnichovu mohli zkoumat československou vojenskou sílu zevnitř, velmi nás znepokojilo, co jsme viděli. Plán připravený československými generály byl hrozivý. Pochopil jsem, proč mě moji generálové žádali, abych se mírnil.“

„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“

„Pravda může počkat - má před sebou dlouhý život.“

„Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“

„Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“

„Čím déle se člověk vyhýbá vlastnímu manželství, tím si tvoří bezpečnější předpoklady stát se velkým a slavným.“

„Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne lásku dávat, namísto aby ji vyžadoval. Když začne překypovat a sdílet, když začne rozdávat.“

„Všechno na světě můžete chtít, jenom nemůžete chtít, aby se vám chtělo.“

„Bohatství je jako mořská voda. Čím více se pije, tím je větší žízeň.“

„Jeden pohled stačí, abychom zjistili, že lidské štěstí má dva nepřátele - utrpení a nudu.“

„Duchaplné řeči nebo nápady patří před duchaplnou společnost, v obyčejné jsou nenáviděny, abychom se v obyčejné líbili, musíme být povrchní a omezení. V takové společnosti se musíme tedy s těžkým sebezapřením vzdát tří čtvrtin svého já, abychom se podobali ostatním.“

„V říší života je nejsilnějším projevem vůle k životu rozmnožovací pud. Ten dokonce překoná i smrt. Láska je iluze, jejíž pomocí se příroda stará o zachování rodu.“

„Člověk vlastně ví, jen když ví málo. Čím víc ví, tím větší jsou pochybnosti.“

„Matematika se popravdě řečeno nepyšní pouze pravdivostí, ale také svrchovanou krásu - krásou chladnou a strohou, jakou nalézáme u soch; krásou, jež se neodvolává k žádné slabé stránce naší přirozenosti; krásou bez zbytečného pozlátka, které je běžné v hudbě či malířství - a přesto vznešeně čistou a stroze dokonalou, takovou, již se pyšní jen největší umělecká díla.“