Chaos 🌌

„Život je pes. A pes je nejlepší přítel člověka.“

„Smích léčí, ale jen ty, kteří se umějí smát.“

„Tvář, ta musí snášet
mráz,
déšť,
jinovatku.
Zato ty si hovíš pěkně v teple,
zadku!“

„Poezie nepoučuje ani nedává útěchu. Jediné, co nám může poezie nabídnout, je cosi, co bych nazval bdělostí duše.“

„Ber život jako peříčko a odfoukne tě vítr, ber život jako balvan a potopí tě ke dnu.“

„Tři fáze lidské sexuality
1. Víš co, a nevíš jak.
2. Víš jak, a nevíš s kým.
3. Víš s kým, a nevíš proč.“

„Smích úspěšně přehazuje výhybky na kolejích stereotypu.“

„Možná že veškerá poezie není ničím jiným než hledáním klíčů - k sobě i k blízkým srdcím, ke kořenům lidskosti. Ke třinástým dveřím, za kterými najdeme sami sebe.“

„Svět je tak přelidněný, že pořádnou samotu najdeš už jenom v sobě.“

„Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí.“

„Dějiny přírodních věd jsou plné příkladů, že z nejbláznivějších nápadů klíčí geniální myšlenky.“

„Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne.“

„Čas, že jsou peníze? Zkuste si uložit v bance mládí a vyzvednout si je po padesáti letech!“

„Slušní lidé spojte se, ti neslušní se proti vám spolčili již dávno.“

„Nikdy nevěř ničemu, co samo nedokáže myslet, pokud nevidíš, kde to má mozek.“

„Je chybou nevěřit ničemu i věrit všemu.“

„Bylo nebylo, jeden člověk. Jedna planeta, ten člověk je každej z nás. Co píše příběch téhle planety a i svůj vlastní. Jsou možnosti našich rozhodnutí a našich pohledů na svět. Pro co žijete tam jsou hodnoty přání a sny. Každý se za něčím ženám jako liška za zajícem. Protože to nás posouvá dál dává to životu smysl. Historie jasně říká že člověk se žene za přežitím. Ale když to nemá vyšší hlubší smysl myšlenku hodnotu respekt k předkům a jejich moudrosti a bolesti i radosti tradici. Kým jsme bez minulosti předků, a jejich dřiny v minulosti. Pokud žijeme život bez hodnoty minulosti a smyslu v přítomnosti. Jaká bude budoucnost to je volba každýho z nás. Čemu dáváme smysl podle sebe tak žijeme.“

„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“

„Umění smývá z duše prach každodennosti.“