Asníková Adéla

„Důvěřovat svým pocitům znamená důvěřovat své síle. Když poznáme, co nesedí, otevírá se nám cesta k opravdové změně.“

„Každý z nás je pro někoho učitelem. Někdy stačí jen zrcadlit to, co ještě nemáme v sobě nastavené.“

„Učení může přicházet odkudkoliv – někdo nás provokuje k růstu, někdo jiný ukazuje, jak růst uskutečnit.“

„Od provokace se můžeme učit, aniž bychom ji brali osobně – je to zrcadlo, ne odsudek.“

„Teorie nás učí poznat hranice; praxe nás učí je s grácií udržet.“

„Důvěra v život neznamená soudit prožité jako odměnu či trest – znamená vidět zkušenosti jako lekce a příležitosti k růstu.“

„Ne každá bolest je růst. Někdy je to jen důkaz, že zůstat by znamenalo ztratit sebe.“

„Není nutné vracet se do minulosti, abych zachránila to, co bylo ztraceno. Stačí, že jsem našla sama sebe – a tím se zachránilo vše podstatné.“

„Někdy se jistoty rozpouštějí jen proto, abychom konečně poznali, že oporou jsme si my sami.“

„Nač se držet jakýchkoliv jistot, když člověk nemá jistotu ani v tom, že se druhý den probudí.“

„Někdy si mozek plete lásku s bolestí, protože obojí kdysi hořelo stejně. Ale duše pozná rozdíl – ona pozná, co hřeje, a co už jen pálí.“

„To, že se tě nějaký text, hudba nebo mluvené slovo tak hluboce dotklo — až tě rozplakal — je znamení, že se právě dotýkáš kořene svého vlastního vzorce, který se dlouho skrýval pod vrstvami síly, logiky a snahy chápat. Ten pláč nebyl slabost. To bylo uzdravení.“

„Mozek a tělo jsou naprogramované na známost – ne na dobro.
To znamená, že vše, co se kdysi spojilo s pocitem lásky a zároveň bolesti (např. nedostupná náklonnost, čekání, napětí, smutek), se v tobě zapsalo jako „takto láska vypadá“.
A pokaždé, když se objevil někdo, kdo v tobě probudil ten stejný chemický koktejl, mozek řekl:
„Tohle znám. To je ono.“
Jenže duše věděla, že to není láska — že je to připoutání k bolesti.“

„Láska, která pálí, není zkouškou oddanosti, ale signálem, že přišel čas se zahřát jinde — tam, kde nebolí.“

„Láska, která pálí, není zkouškou oddanosti, ale signálem, že přišel čas se zahřát jinde — tam, kde nebolí.“

„Konec jedné etapy není ztráta, je to prostor pro nový začátek.“

„Někdy si připadám jako Nicole Kidman ve Stepfordských paničkách — mezi lidmi, kteří se snaží být dokonalí, ale ztrácí při tom duši. Společnost po nás chce lesk, úsměv a kontrolu, jenže život není o dokonalosti, ale o opravdovosti. Raději budu žít s prasklinami na duši, než zářit jako kopie bez srdce.“

„I když mluvíme různými jazyky, někdy stačí úsměv, aby duše řekly: vím, že jsi tu.
Láska, která přetrvá i tam, kde chybí porozumění, je láska, která se stala moudrostí.“

„Neboj se konce, který otevírá bránu nového začátku. Temnota není hrozba, ale prostor, kde se rodí světlo.“