„Mozek a tělo jsou naprogramované na známost – ne na dobro.
To znamená, že vše, co se kdysi spojilo s pocitem lásky a zároveň bolesti (např. nedostupná náklonnost, čekání, napětí, smutek), se v tobě zapsalo jako „takto láska vypadá“.
A pokaždé, když se objevil někdo, kdo v tobě probudil ten stejný chemický koktejl, mozek řekl:
„Tohle znám. To je ono.“
Jenže duše věděla, že to není láska — že je to připoutání k bolesti.“