Tomáš Rousek

„Lidé si neuvědomují, že někdo musí vyvinout neuvěřitelnou energii na to být normální. Trénovat úsměv před zrcadlem, dokud na té tváři nezůstane napořád. Styl, kterým zvedají jejich obočí a pohybují s oči. Chůze, to jak se prezentují. Divadlo… Lháři. Tihle lidi nejsou špatní, jenom se vybočují od „normální společnosti“, od jejich norem. A aby alespoň trochu byli normální, roztrhají svou duši, kterou mají v sobě. Potom už nejsou schopni lásky, navázání lidských vztahů,…“

„Proč se se mnou život vláčí, jako kdybych měl upadnout a už se neprobudit? Proč mám takové nutkání skrčit se u rohu místnosti a plakat? Proč se cítím tak mizerně, i když jsem udělal všechno správně? Proč je to vždy moje chyba? Proč musím přemýšlet, proč nemůžu spát? Proč někoho vůbec miluji? Proč si je pouštím vůbec k srdci? Proč jsem okolo lidí tak zranitelný a ukazuji jim své emoce a slabiny, kterých nakonec využijí?“

„Jsem jako Hannibal Lecter. Rád bych si dal tvůj penis.“

„Víš jak vznikli moře a oceány, Jitřenko? Někdo plakal pro svou milou, tak moc, jak já pláču teďka kvůli tobě.“

„Rád bych v tobě chtěl číst jako v knize. Otáčet tvé stránky ladně s citem. Ale jsou tři hodiny ráno, a když otočím stránku, všechna písmena mi splynou v jedno a já je nedokážu přečíst.“

„Umím tančit, umím zpívat.
Umím toho spoustu, ale jednu věc neumím.
Neumím tě milovat, neumím vůbec milovat.
Ukázala ses před mým domem, a já v tu dobu myslel, že tě sním.
Stát před tebou a vidět tě s tvým úsměvem.
Vypít flašku vína se slušným oděvem.
Vzít tě ven pod hvězdy, usnout vedle tebe by bylo pro mě vším.“

„Jsi má nejhezčí vzpomínka. Sen, který se stal skutečností. Den, který se na konci proměnil v peklo.“

„Přestaňte žít stejný rok 75krát a říkat tomu život.“

„Kolikrát lidé použili pero nebo štětec, protože nedokázali zmáčknout spoušť?“

„Lidi se nemění, ale ty jsi mě změnila úplně celého a za to ti děkuji.“

„Když jsem tě poprvé potkal, neměla jsi na sobě žádné oblečení. Bylo mi tě líto, dal jsem ti své. Dnes už vím, že jsem měl jít dál a nezastavovat se.“

„Stála jsi někdy pod rozkvetlými Sakury? Vždycky, když je vidím, tak si tě tam představím a začnu se usmívat.“

„Jsem jako Caesar. Veni, Vidi, nazdar. Přišel jsem, viděl jsem, odešel jsem.“

„Když nejste krmeni láskou ze stříbrné lžíce, naučíte se ji olizovat z nože.“

„Lásko, proč každé miluji tě zní tak falešně? Přece bych si nelhal. Chci s tebou být v posteli, chci na tebe sahat, chci tě líbat. Furt nosím masku, už jsem zapomněl svůj skutečný obličej. Ani se nepoznávám, už nevím kdo jsem a co si vlastně doopravdy myslím. Lásko, já potřebuji svoji Jitřenku, která mi bude večer svítit na cestu, abych z ní nesešel.“

„Jitřenka ze mne udělala básníka.“

„Jsem tak naivní, že jsem si myslel, že můžu stát vedle odjištěného granátu a nic se mi nestane.“

„Valentýn byl můj oblíbený den. Potom ses se mnou rozešla, od té doby ho nenávidím.“

„Miluji tě svými oči. Miluji tě svými slovy. Ale nemiluji tě svým srdcem, to patří jiné.“