Tomáš Rousek

„Umím tančit, umím zpívat.
Umím toho spoustu, ale jednu věc neumím.
Neumím tě milovat, neumím vůbec milovat.
Ukázala ses před mým domem, a já v tu dobu myslel, že tě sním.
Stát před tebou a vidět tě s tvým úsměvem.
Vypít flašku vína se slušným oděvem.
Vzít tě ven pod hvězdy, usnout vedle tebe by bylo pro mě vším.“

„Jsi má nejhezčí vzpomínka. Sen, který se stal skutečností. Den, který se na konci proměnil v peklo.“

„Přestaňte žít stejný rok 75krát a říkat tomu život.“

„Kolikrát lidé použili pero nebo štětec, protože nedokázali zmáčknout spoušť?“

„Lidi se nemění, ale ty jsi mě změnila úplně celého a za to ti děkuji.“

„Když jsem tě poprvé potkal, neměla jsi na sobě žádné oblečení. Bylo mi tě líto, dal jsem ti své. Dnes už vím, že jsem měl jít dál a nezastavovat se.“

„Stála jsi někdy pod rozkvetlými Sakury? Vždycky, když je vidím, tak si tě tam představím a začnu se usmívat.“

„Jsem jako Caesar. Veni, Vidi, nazdar. Přišel jsem, viděl jsem, odešel jsem.“

„Když nejste krmeni láskou ze stříbrné lžíce, naučíte se ji olizovat z nože.“

„Lásko, proč každé miluji tě zní tak falešně? Přece bych si nelhal. Chci s tebou být v posteli, chci na tebe sahat, chci tě líbat. Furt nosím masku, už jsem zapomněl svůj skutečný obličej. Ani se nepoznávám, už nevím kdo jsem a co si vlastně doopravdy myslím. Lásko, já potřebuji svoji Jitřenku, která mi bude večer svítit na cestu, abych z ní nesešel.“

„Jitřenka ze mne udělala básníka.“

„Jsem tak naivní, že jsem si myslel, že můžu stát vedle odjištěného granátu a nic se mi nestane.“

„Valentýn byl můj oblíbený den. Potom ses se mnou rozešla, od té doby ho nenávidím.“

„Miluji tě svými oči. Miluji tě svými slovy. Ale nemiluji tě svým srdcem, to patří jiné.“

„Právě zažívám svým 500 dní se Summer.“

„Lidé jsou jako stromy. Stromy v létě jsou rozkvetlé, v zimě jsou zchřadlé. I přesto v létě znovu rozkvetou, až na slabé a malé keříky. Ty umrznou.“

„Všechno už jednou bylo řečeno, ale nebylo to řečeno Vámi.“

„Nedokážu přestat na ni myslet. Celého mě to pohlcuje. Pomalu mě to bodá do srdce, které se nestíhá hojit. Až na konec mi to srdce zcela pohltí a ze mě se stává prázdná bytost se vzpomínkami na osobu, ke které nemám už žádný vztah.“

„Jsi jako pramen Vltavy a já jako pramen Labe. V jednom bodě jsme splynuli, ale ty jsi mě celá pohltila.“