Jan Smrčka

„Stále věřím, že vše, co potřebujete, je láska.“

„Všechny hvězdy večer svítí a každá hvězda svítí pro jednoho z nás a ta hvězda jsi ty protože se na mě z nebe díváš.“

„Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.“

„Tvůj hlas mě uklidňuje, ale slovům prostě nerozumím.“

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“

„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“

„Čím více miluješ, tím více trpíš.“

„Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“

„Veselý člověk je mistrem své duše.“

„Možná že je smrt životem, a na onom světě považují život za smrt. Kdo ví?“

„Zvíře má stejně citlivé srdce jako ty. Zvíře cítí radost i bolest jako ty. Zvíře má stejný strach ze smrti jako ty. Zvíře má stejné právo na život jako ty…“

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“

„Když přijdeš na svět, cítíš lásku, Pokud cítíš lásku i v okamžiku, kdy tenhle svét opouštíš, pak je úplně všechno v pořádku. Se vším, co se odehrálo mezitím, se už dokážeš vyrovnat“

„Lidi jako já si svojí takzvanou genialitu uvědomí kolem desátého roku. Jako kluk jsem se vždycky divil: jak to, že mě ještě nikdo neobjevil?“

„Poznáte, že jste zamilovaní, když nemůžete usnout, protože realita je lepší než vaše sny.“

„Miluji tě nejen pro to, kým jsi, ale také za to, kým jsem já, když jsem s tebou.“

„Dívka by měla být dvě věci: Být na úrovni a úchvatná.“

„Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. „Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít … ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval… Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.““