Jan Smrčka

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“

„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

„V životě nevěř tomu, kdo tě klame, ale nezklam toho, kdo ti věří.“

„Člověk musí párkrát umřít, než se naučí doopravdy žít.“

„Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska, než dítě, které ztratilo pejska…“

„Dokud muž ženu miluje, hovoří s ní hlavně o ní; přestane-li ji milovat, hovoří s ní o sobě.“

„Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!“

„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“

„Čas ubíhá různě, podle toho s kým.“

„Nejcennějším darem, který můžeme nabídnout komukoli, je naše pozornost. Když pozorností zahrneme ty, které milujeme, rozkvetou jako květiny.“

„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“

„Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil.“

„Nikdy jsem nedokázala předstírat, že cítím něco, co jsem nikdy necítila. Nikdy jsem se nemohla milovat s někým, koho jsem nemilovala a když jsem někoho milovala, tak jsem to nedokázala popřít.“

„Každému zklamání předcházelo přeceňování.“

„Miluj, jako by Tě nikdo nikdy nezranil! Pracuj, jako bys nepotřeboval peníze! Tancuj, jako by se nikdo nedíval! Zpívej, jako by Tě nikdo neposlouchal! Žij, jako bys žil v ráji!“

„Krásná žena se líbí oku, dobrá srdci.“

„Láska bolí jen toho, kdo opravdu miluje.“

„Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením.“