Jan Smrčka

„Proto: Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce… To, co chceš… Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… a žij intenzivně každý okamžik svého života… dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.“

„Tvé nahé tělo by mělo patřit jedině těm, kteří se zamilují do tvé nahé duše.“

„Krásná žena se líbí oku, dobrá srdci.“

„Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.“

„Cílem není malovat život, ale dát život malbě.“

„Žádná válka se bez vojska nedá vyhrát, národ o svou svobodu musí také vždy bojovat…
Vojsko pro nás všechny musí být předmětem veškeré péče.
Vojsko je prvním nositelem praporu odboje,
vojsko je hlavním výrazem touhy a vůle národa po svobodě,
vojsko je prvním a hlavním symbolem státní suverenity a svobody.“

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

„Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí.“

„Ne dar, ale ta myšlenka je to, co se počítá.“

„Někteří lidé cítí déšť. Ostatní jen zmoknou.“

„Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je vetší, než vaše vzájemné potřeby.“

„Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako blbec. Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život.“

„Jsme tu pro druhé lidi, především pro ty, na jejichž úsměvu a blahu závisí naše vlastní štěstí.“

„Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody. Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“

„Každý jsme anděl s jedním křídlem… Abychom vzlétli, musíme se objemout.“

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“

„Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.“

„Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.“