Nikola Dostálová

„V období let mého boje jsem si myslel, že nemohu na sebe vzít odpovědné závazky vyplývající z manželství. Dnes, před smrtí, jsem se rozhodl vzít si za manželku ženu, která po mnoha letech věrného přátelství dobrovolně přijela do tohoto již obleženého města, aby se mnou sdílela můj osud. Zemře zároveň se mnou z vlastní vůle jako moje žena.“

„Svět není továrna a zvíře není zboží k naší spotřebě.“

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

„Není hanbou nic nevědět, ale je hanbou, nechtít se ničemu učit.“
NON PUDOR EST NIL SCIRE, PUDOR NIL DISCERE VELLE.

„Kdo spěchá, pije čaj vidličkou.“

„Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.“

„Můžeš se rozpůlit - a vyčtou ti, že jses nerozčtvrtil.“

„Prázdné srdce je smutek. Prázdná hlava je tragédie.“

„Mládí žije sněním, stáří vzpomínkami.“

„Doma jsem tam, kde mám knihovnu.“

„Ostatní lidi shodíš tím, že se na ně usměješ.“

„K moudrému člověku patří, že víc ví, něž říká.“

„Koukám se z okna na hvězdu naší,
jak se nahoře krásně vznáší.
Venku sníh, na oknech mráz,
a ve tvých očí měsíční zář.
Pohled do těch krásných oči,
Jak v ráji bez pomoci.
Ruka v ruce dnem i nocí,
Při obětí jsi v mé moci.
Cítíš dotek mého těla,
Já cítím jak ses sladce chvěla.
Cítit radost to je pocit blaha,
Příjemnější je, když tě má ona ráda.
Bud štěstíčkem navždy mým,
Snad tě nikde neztratím.“

„Když si sám naštípeš dříví, zahřeješ se dvakrát.“

„Člověk užívá své fantazie k uspokojování svých ve skutečnosti nesplněných přání.“

„Měřítkem naší lidskosti je, jak zacházíme se zvířaty. Zvířata se rychle stávají posledními skutečnými oběťmi. Jedinými otroky a jedinou kořistí. Podle zvířat definujeme člověka. Bez zvířat by nebylo lidstva ani lidskosti. Bez zvířat bude lidstvo, ale ne lidství.“

„… děti mají dostat takové bohatství, o které by nepřišly, ani kdyby se při ztroskotání zachránily nahé.“

„Knihy jsou trochu jako okno. Dovnitř vpouští světlo a čerstvý vzduch a současně nám otvírají možnost poznání toho, co je venku.“

„Měl rád všechny knihy, protože se mu čtení líbilo jako činnost, měl rád to kouzlo, že může čmáranice na papíře v hlavě měnit na slova.“