Veronika Bláhová

„Na životě miluju zejména tu rozmanitost - každý den mne nasere někdo jiný.“

„Každý den je jen jednou za život.“

„Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit.“

„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“

„Budeme bojovat na mořích…
Budeme bojovat… ve vzduchu…
Budeme bojovat na polích…
Nikdy se nevzdáme…
“

„Řečník má vyčerpat téma, nikoliv posluchače.“

„Fotbal nemůže být zas taková věda, když jej na hřišti provádějí obyčejní lidé, a ne nějaké na dálku řízené figury. Stačí jen hráče pořádně vyhecovat, poznat, co hraje soupeř, kde je zranitelný a podle toho pak vymyslet nějaký plán a nejvhodnější sestavu.“

„Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.“

„Přátelství je součást lidského štěstí.“

„Není nic co by ti vláda mohla dát, aniž by ti to předtím vzala.“

„Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.“

„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“

„[Romeo na Merkuciovo vysmívání] Směje se jizvám kdo nepocítil rány.“

„Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.“

„Jeden dobrý přítel je dražší než sto příbuzných.“

„Nikdo se mě neptal jestli se chci narodit, tak ať mi neříká jak mám žít.“

„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

„Hniloba zžírá trávu, rez železo a lež duši.“

„Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.“