Vyhledávání

„Její obličej je velmi vhodný pro účinkování v rozhlase.“

„Přátelé jsou příbuzní, které si člověk vybírá sám.“

„Manželství je mírové soužití dvou nervových soustav.“

„Při odchodu ze sálu zapomněli vypnout rádio a Caruso - slavný Caruso! - zpíval před prázdným sálem.“

„Ve hře i v hledišti bylo mnoho prázdných míst.“

„Hra s happyendem - nakonec ji přece jen uvedli.“

„Byla to kniha, která zasluhovala přeložit do nějakého zcela nepoužívaného jazyka.“

„Dobrá povídka musí být krátká, špatná ještě kratší.“

„Svoji nezkušenost odůvodňoval tím, že předával své zkušenosti jiným.“

„Balet – to je opera pro neslyšící.“

„V posledních dvou dnech jsem zjistil, že Dollfuss je s námi. Zítra jdeme čistit Rakousko.“

„Cenu (Česká hlava) dostávám na stará kolena. Znamená to především, že na parte bude o několik slov víc.“

„Ani všichni filozofové světa spolu nemají takovou hodnotu jako jeden světec.“

„Člověk se naplní teprve tehdy, když přestane být člověkem.“

„Čert se to měl učit, čert to měl zpívat, ale teď se mi po tom nějak stýská.“

„Svoboda, která vyžaduje nesvobodu druhých, není svobodou, neboť ve své extrémní samobytnosti taková svoboda ustavila by vlastní zotročení a pád. Svoboda nikdy nikde nevznikla z nesvobody, byla vždy bez nějaké protivy jako substance. Jen pokora mohla povstat z pýchy, nebo opačně, jen síla mohla vzniknout ze slabosti, jen vůle k moci zrodila se ze změkčilosti, jen expanse mohla vyrůsti ze zbabělosti a méněcennosti, jen otroctví mohlo zplodit apatičnost, ale svoboda nemá protikladu, má jen uvědomění nebo za temnění u člověka. Osobnost je ztělesnění nepřetržitého vědomí svobody.“

„Trening duše k takovému našemu vytváření musí se podnikat denně a neúnavně – neboť hotově to nedědíme. Duše roste stejně jako tělo a proto i zaniká, jen vlohy dostáváme. Trening duše je její schopnost milovati. Láska se musí stejně pěstovat a cvičit, aby duše byla schopna milovat svět správně - dříve se říkalo objektivně - hodnotiti jej, aby splývání bylo dokonalé a beze zbytku.
Tehdy pocit svobody je naprostý a blažený. Je to nejvyšší možný stupeň blaženosti u člověka: to značí zůstat člověkem, žít, říkati své ano k životu i k světu i k svému já.“

„Necháme-li stranou otázku, že chtění už samo o sobě nemůže býti podstatou, že k podstatě nějaké nepatří už svým charakterem něco měnit, že vůle k moci, neb vůle ke svobodě nepatří k substanci, vidíme, že to, co mělo odůvodňovati in determinismus je vlastně kritikou, neboť člověk má ctnost, víru, krásu právě proto, že chce a nemá usiluje tedy o to, aby svobodu měl: kdyby totiž svobodu měl, neměl by ani umění, ani morálky lidské, ani víry své pýchy. Člověk učinil s přírodou smlouvu státi se člověkem, a už to ho determinuje; musí tuto smlouvu plniti do písmene. A uměním, vírou, věděním a ctnostmi chce se od plnění smlouvy osvobozovati: býti ve všem indeterminován. Člověk začal jako člověk a patrně - není to ještě jisté, zda se nerozhodne býti více něčím jiným - patrně skončí jako člověk. Nezačal opicí a neskončí bohem, ale dle zákona,, vývinu a pokroku“ – zákona života a růstu skončí úpadkem člověčenství: všeobecnou dekadencí nebo šílenstvím.“

„Koneckonců, proč by obyčejní lidé měli chtít uvažovat o konci, zvláště když vidíme, v jakém stavu jsou ti, kteří o něm uvažují?“