„Trening duše k takovému našemu vytváření musí se podnikat denně a neúnavně – neboť hotově to nedědíme. Duše roste stejně jako tělo a proto i zaniká, jen vlohy dostáváme. Trening duše je její schopnost milovati. Láska se musí stejně pěstovat a cvičit, aby duše byla schopna milovat svět správně - dříve se říkalo objektivně - hodnotiti jej, aby splývání bylo dokonalé a beze zbytku.
Tehdy pocit svobody je naprostý a blažený. Je to nejvyšší možný stupeň blaženosti u člověka: to značí zůstat člověkem, žít, říkati své ano k životu i k světu i k svému já.“

Originál: (ru) Все мы с годами в душе не становимся старше, в душе мы те же самые. Думаю, что у музыкантов это отчасти связано с профессией: мы находимся в потоке позитивной молодой энергии. Сколько музыкантов, которые гораздо старше меня, до сих пор на сцене.
Zdroj: [Хорошилова, Татьяна, Гарик Сукачев: Я до сих пор резвый!, rg, 2019-11-20, 2020-05-30, https://rg.ru/2019/11/20/garik-sukachev-o-predstoiashchem-ture-i-samom-glavnom-dostizhenii-svoej-zhizni.html]
Kontext: V duši v průběhu let nestárneme, v duši jsme stejní. Myslím, že pro hudebníky to částečně souvisí s profesí: jsme v proudu pozitivní mladé energie. Kolik muzikantů, kteří jsou mnohem starší než já, je stále na pódiu!

Vzpomínky na Sokrata