Martin Svoboda

„Když jste nešťastní, snažte se zjistit, na čem příliš lpíte, a vzdejte se toho.“

„Kdo básníkem byl, básníkem zůstává, že často s přibývajícími léty opouští verše a přechází k próze. Ovšem i tu prózu musí psát jako básník, a ne jako publicista.“

„Básně totiž za svůj vznik vděčí vlastně jisté naivitě, nezkušenosti a fragmentárnosti, poznání světa, vyžadující určitý permanentní údiv nad ním. Píší se zpravidla z pocitů, kterých má každý v mládí dostatek, nedostává se mu však zkušeností a znalosti, které nestačí nejen na román, ale často ani na povídku.“

„Čím víc člověk viděl, poznal, pochopil, promyslel a protrpěl, tím více tíhne k epice, filozofii, historii – a ty se nejlépe dají vyjádřit prózou.“

„Ani básník nemůže napsat pravdu, nýbrž jen podobenství.
I všechny naše lásky, které jsme kdy měli, jsou jenom
podobenstvím. A taky západ slunce a mnoho jiného
můžeme snést jenom proto, že je to podobenství.“

„Chtěl bych psát básně tak, jako dělníci v lomech dělají dlažební kostky. Psát o těžkých věcech a být jemný.“

„Každý život má smysl potud, pokud se nad ním dá vynést nějaký soud… A ten musí být vyjádřen slovy.“

„Copak o to, zapomínat je tak snadné, ještě snadnější než létat - ještě tak kdyby si člověk mohl vybrat na co!“

„Ale představte si, že to mé dětství bylo od prvních krůčků celé budované na víře. Ta už pak nenechá člověka snadno zplanět, protože s ní se ocitá se světem v neustálém křížku. Ona je vlastně jediným skutečným inspiračním zdrojem, který stojí za to drama v životě a umění. Ona tudíž skýtá také naději, jak se vypořádat s dalšími negativními jevy současnosti, třeba právě s tou globalizací, protože řešení nespočívá jen a jen na člověku.“

„Zásluha každé velké zanícené knihy tkví v tom, že nás podtextem svého příběhu nebo verše nechá doputovat až k sobě samým, že najednou mnohem jasněji nasloucháme tikotu našeho času a že i poněkud laskavěji rozumíme lidem a světu.“

„Když do neštěstí přijdeš, hochu můj,
choď po přátelích, jen si postěžuj.
Budou mít oči vlhké od lítosti,
však nikdo z nich tě kůrkou nepohostí.“

„Chytrému napověz, hloupého trkni.“

„Kam vítr, tam plášť.“

„Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.“

„Když pánbůh dopustí i motyka spustí.“

„Když se kácí les, tak lítají třísky.“

„Kuj železo, dokud je žhavé.“

„Lež má krátké nohy.“

„Budete-li mě milovat,
Budete také ve mně milovat sebe.“