Martin Svoboda

„Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.“

„Poslední slova jsou pro hlupáky, kteří toho ještě neřekli dost.“

„Láska není to, co chceš, ale to, co jsi. Je velmi důležité to nezaměňovat. Pokud si myslíš, že láska je to, co chceš, půjdeš a budeš ji hledat všude kolem. Jestli si ale myslíš, že láska jsi Ty, půjdeš a budeš ji rozdávat všude kolem. Ten druhý přístup způsobí, že najdeš to, co bys hledáním nikdy nenašel.“

„Není lepšího učitele jezdectví než sám kůň.“

„Ať ten, kdo neviděl padat noc, ještě neslibuje kráčet tmou.“

„Buď slušný k lidem když jdeš nahoru; mohl bys je potkat až půjdeš dolů.“

„Bavilo by někoho blbnout, kdyby blbnutí bylo povinné? Nebo nebavilo?“

„Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti.“

„Realita ponechává hodně na fantazii.“

„Všechny zdi, o které se rozbíjím, jsou v mé hlavě.“

„Každý je stavitelem chrámu zvaného tělo.“

„Připadá-li ti tvůj všední den ubohým, nestěžuj si na něj. Stěžuj si na sebe, že nejsi dost silný, abys přivolal svá bohatství. Tvořivému člověku není nic nuzné, ani žádné místo ubohé a lhostejné.“

„Až umřem, staneme se květinami. Ve dne budem lidem pro radost a v noci budem sami.“

„Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.“

„Samozřejmě, že ti ublížím. Samozřejmě, že mi ublížíš. Samozřejmě, že si budeme ubližovat. Ale to je přece podmínkou existence. Stát se jarem znamená přijmout riziko zimy. Stát se přítomností znamená přijmout riziko nepřítomnosti.“

„Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla.“

„Po lásce nemohu sáhnout, jako by byla kdesi v zásobě: je to především práce mého srdce.“

„Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení.“

„Možná, že láska spočívá v tom, že tě jemně dovedu zpátky k tobě samotnému. Ne k tomu, kým tě chci mít, ale k tomu, kým opravdu jsi.“