Marek Vršecký

„Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“

„Přítel všech - přítel nikoho.“

„Trvalo mi čtyři roky, než jsem naučil malovat jako Raphael, ale trvalo mi celý život naučit se malovat jako dítě.“

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“

„Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci.“

„Pamatujte, že mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí.“

„Být či nebýt, to je oč tu běží.“

„Jestli mě miluješ méně, znamená to, žes mě nemiloval nikdy.“

„Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe.“

„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“

„Řekni mi, řekni mi, maminko moje,
o čem si zpívají v továrnách stroje.
Zpívají, zpívají, jako ti ptáci,
ať lidé rádi jsou, že mají práci.“

„Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska, než dítě, které ztratilo pejska…“

„Kdo nepocítil ran, se jizvám směje.“

„Na konci vždy vše dobře dopadne.
A jestli to dobře nedopadlo,
tak to potom ještě není konec.“

„Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství…“

„Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.“

„Člověk má být takový k svému příteli, jaký je sám k sobě. Přítel je on sám v jiné osobě.“

„Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“