Jakub Duda

„Krása není vytvořená. Prostě je.“

„Ptáci každé ráno za rozbřesku křičí z plných plic ve strašlivém pekelném vzteku, aby nás všechny varovali před pravdou, ale my bohužel neumíme ptačí řečí.“

„Pokud jste opravdu zlý člověk, vrátíte se jako moucha a budete jíst hovínka.“

„Fotbal je o radosti. Je to o driblování. Upřednostňuji každý nápad, který dělá hru krásnou. Každý dobrý nápad musí vydržet.“

„Život je jako Usain Bolt po kávě, utíká fakt rychle, tak se zvedni a jdi, běž, než bude pozdě, protože až bude pozdě, budeš litovat a přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby si tenkrát nezůstal jen sedět a něco udělal.“

„Přijde muž na ústředí KGB, že se mu ztratil papoušek. „Proč nejdete na policii, ale obtěžujete nás?“
„Chtěl jsem jenom, abyste věděli, že nesouhlasím s tím, co se ten papoušek naučil říkat,“ vysvětluje muž.“

„Jenom jedna ze sedmi rodin v Sovětském svazu vlastní auto. Čekací doba na auto je deset let – když už na něj máte našetřeno, projdete nejdřív poměrně náročným schvalovacím procesem, a pak složíte peníze dopředu. A tohle je příhoda, kterou mi vyprávěl jeden známý jako vtip založený na skutečnosti: Chlápek si přijde koupit auto. Dá na stůl peníze a úředník mu říká: „Dobrá, přijďte si pro své auto za deset let.“ „A mám přijít ráno, nebo odpoledne?“ ptá se kupující. „Soudruhu, vždyť to bude až za deset let, není to teď jedno?“ diví se úředník. „Není,“ odpovídá kupující. „Protože za deset let ráno k nám mají přijít instalatéři.““

„A to mě přivádí k příběhu o třech psech: americkém, polském a ruském; ti se setkají a povídají si, jak to chodí v jejich zemích.
Americký pes povídá: „Když dost dlouho štěkám, vždycky někdo přijde a přinese mi maso.“
Polský pes se ptá: „Co je to maso?“
A ruský pes: „Co je to štěkat?““

„Víte, kdo je to sovětský historik? – To je člověk, který dokáže naprosto přesně předpovídat minulost.“

„Nikdo se nemůže srovnávat s Ronaldinhem. Pamatuji si jeho hry, jeho driblování. Pamatuji si, že vyhrál každý titul na Camp Nou. Zapsal se do historie v Barce, zapsal se do historie s Brazílií a stále tvoří historii.“

„Když ses mi podívala do očí,
stál jsem tam, jako bych byl hypnotizován.
Do páteře jsi mi vnukla pocit,
Pocit teplý, hladký a jemný.
Ale já jsem tam mohl jen ochromeně stát.
Když jsme se políbili, to bylo vzrušení,
vzala jsi mě za ruku a, ooh baby, jak mě zamrazilo.
Měl jsem chuť tě pořádně chytit,
Stisknout a stisknout vší silou.
Ale já tam jen ochromeně stál.“

„Právě se to stalo. Rád zpívám a prostě jsem začal zpívat a lidé začali poslouchat. Nemůžu lidem říct, že jsem pracoval, učil se a studoval a překonával zklamání, protože to jsem nedělal.“

„Jaká jsou čtyři nejslabší místa sovětského zemědělství? – Jaro, léto, podzim, zima“

„Soudit člověka podle jeho nejslabšího článku nebo skutku je jako soudit sílu oceánu podle jedné vlny.“

„Na nehodu jsou potřeba dva.“

„Už jsem říkal, že v SSSR má auto jednom jedna rodina ze sedmi? Hodně aut tam proto řídí buďto sovětští byrokrati, nebo cizinci. Jednoho dne byl vydán rozkaz, aby každý, koho policajti chytí při překročení rychlosti, dostal pokutu. Ale úplně každý, ať je to kdokoli. Gorbačov takhle jednou odjíždí ze své dačy, v limuzíně na něj čeká řidič, ale Gorbačov mu přikáže, ať si sedne dozadu, že chce řídit sám. Jede rychle, všimne si jich dvojice policajtů na motorce a jeden z nich je zastaví. Chvíli mluví skloněn do okénka a pak se vrátí ke kolegovi: „Tak tomuhle pokutu nedám.“ „Proč?“ ptá se kolega. „Vždyť máme rozkaz dát pokutu každému, bez ohledu na to, kdo to je. Kdo je v tom autě?“ „Neznám ho, ale musí to být někdo strašně důležitý, protože mu Gorbačov dělá řidiče.““

„Obětoval jsem svůj život, abych se stal člověkem, kterým jsem nyní. Stálo to za to?“

„Věřím, že každé právo znamená odpovědnost, každá příležitost povinnost a každý majetek oddanost.“

„Ambice je sen s osmiválcovým motorem.“