„Byl jsem příliš chválen, příliš pochlebován a obletován a potřeboval jsem si vzpomenout, kdo jsem a odkud jsem přišel. Jednou jsem zavolal příbuznému do Tupela. Byly Vánoce a oni měli večeři. Zeptal jsem se: "Co?" a ona trochu ztichla a pak řekla: "Sekaná." Byl jsem šokován, protože jsme měli to nejlepší, víte, krůtu, šunku, steak, všechno. Řekla, že jsou blízko k tomu, že jim dojdou peníze, takže měli jen sekanou. To se mě dotklo. A tak jsem asi osm měsíců jedl každý večer sekanou, abych si vzpomněl, odkud jsem přišel, a abych si připomněl, kolik lidí nemohlo mít to, co já. Bylo to takové pokání...“