hana77

„Právě strach, ne bolest způsobuje, že člověk podlehne.“

„Tvé zranění jsou tvým požehnáním. Tma je tvou svíčkou.“

„Kdykoli se cítíte osaměle, uvědomte si, že Bůh poslal všechny ostatní pryč, abyste byli jen s Ním.“

„Zranění je to místo, kudy do tebe vstupuje světlo.“

„Kdo nežije pro někoho, ani pro sebe nežije.“

„Přestaneš se bát, přestaneš-li doufat.“

„Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.“

„Abys byl milován, miluj!“

„Svolného osud vede, zpurného vleče.“

„Osud nám nemůže vzít nic z toho, co by nám dříve nedal.“

„Bůh nepřikazuje nemožné věci. Když však dává přikázání, připomíná, abys dělal, co můžeš, a prosil o to, co nemůžeš. A pak ti pomůže, abys mohl.“

„Filozofové často zapomínají na to, že jejich závěry se vztahují nejen k okolnímu vesmíru, ale i k jejich výrokům a jim samotným.“

„Když jsme naplněni radostí, většinou se nad ní nepozastavíme a nepřipomeneme si: "jsem šťastný" nebo "toto je radost". Obdobné myšlenky k nám přicházejí až tehdy, když jsme již vrcholu štěstí dosáhli, nebo když se obáváme, že radost pomine.“

„Klidu dosáhnete jen tehdy, když se přestanete snažit od utrpení utéct a dojde vám, že taková snaha by byla zcela marná. … Utrpení se lze zbavit jen tak, že ho vstřebáme. … Když se vzdáme boje s bolestí, tak utrpení odejde, nebo se alespoň zmírní a stane se snesitelným.“

„Otázku "Co si s tím vším počít?" si kladou jen ti, kteří problém nepochopili. Pokud je řešitelný, stačí mu porozumět a v tu chvíli známe i řešení.“

„Vesmír si prostřednictvím nás uvědomuje sám sebe.“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Skutečný původ lidského zoufalství a frustrace nevězí v nevyhnutelných faktech života, mezi které patří smrt, bolest, strach či hlad. Šílenství člověka spočívá v tom, že když tyto skutečnosti naplní jeho přítomnost, snaží se z ní iluzi, které říká "Já", za každou cenu vymanit.“

„Tak moc jsme si navykli chápat přítomnost pomocí minulosti, neznámé pomocí známého a živoucí pomocí mrtvého, až se náš život stal jakousi vysušenou mumií bez duše a radosti. Když se člověk dlouho schovává před životem, stane se z něj měkkýš uzavřený v tvrdé schránce "tradice".“