Miyako

„Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit.“

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody. Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“

„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“

„Na druhých milujeme své naděje.“

„Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.“

„Jediný prostředek, jak život snést - považovat ho za krásný.“

„Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.“

„Jednou tě zamrzí, žes nepromluvil, stokrát, že jsi nemlčel.“

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

„Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život.“

„Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?“

„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“

„Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.“

„Život jakéhokoliv jediného člověka na světě je cennější než všechen majetek nejbohatšího muže planety.“

„Až jednou půjdeš přes most života,
který tě vede z dětství do dospělosti - nespěchej.
Podívej se na řeku života,
která pod tebou tvoří víry.
Postůj a podívej se.
Touto cestou půjdeš naposled,
nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.“

„Ve škole miluj studování, za školou studuj milování.“

„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“

„Nejvíc nefér věc v životě je to, jak končí. Život je těžkej. Strávíte jím spoustu času. A co pak za to dostanete? Smrt! To je jako co? Bonus? Myslím, že životní cyklus by měl být pozpátku. Nejprve umřete, abyste to měli z krku. Pak žijete ve stáří doma. Když jste už moc mladí, vykopnou vás z domova, dostanete zlaté hodinky a jdete do práce. Pracujete čtyřicet let, než jste dost mladí na to, abyste si užili svůj pořádnej důchod. To znamená, že berete drogy, chlastáte, chodíte na párty a chystáte se na střední. Pak jdete na základku, stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádné starosti a pak jste malé dítě a vlezete si zpátky do dělohy a posledních devět měsíců si tam jen tak plavete. A celý váš život skončí orgasmem.“

„Čím více miluješ, tím více trpíš.“