Jaroslav Vrabec

„Nakonec zůstává přece jen každý sám, takže vlastně hlavní problém tkví v tom, kdo je ten, s kým má člověk zůstat, zůstane-li sám.“

„Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.“

„Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.“

„Často jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že každý člověk miluje sebe sama více než všech ostatních, ale přesto dává menší hodnotu vlastnímu názoru na sebe jako názoru ostatních.“

„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“

„Vděčnost je nemoc, kterou trpí psi.“

„Ty největší svině žijou nejdéle..“

„Zrcadlo je můj nejlepší kamarád. Protože, když brečím, nikdy se mi nebude smát.“

„Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut.“

„Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“

„Umění žít. To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili. Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku a vrátili se k helénskému ideálu. Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu, bohatšímu, než je ideál helénský. Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem, v němž budeme žít, a každý bude umělcem.“

„Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…“

„Že jsi ji miloval, bylo přirozené. Že jsi ji slíbil manželství, byla hloupost. Ale že jsi dodržel slovo, to bylo šílenství.“

„Ty pláčeš? Ale proč?
Vždyť i v slze je síla.
Tak jdi a žij!“

„Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.“

„Jaké štěstí být milován. A ještě větší štěstí milovat.“

„Šťastná je jen duše, která miluje.“

„Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.“

„Každý má pravdu, pokud se nemýlí.“