Veronika Bláhová

„Co je platné, že lež má krátké nohy, když pravda je má tak často chromé.“

„V lásce, která má být trvalá, je nejhorší přechod od lži k pravdě.“

„Žít, to je nejzřídkavější věc na světě - většina lidí jenom existuje.“

„Jaký byl ten náš vztah? Zrada na těch, kteří nás obklopovali, anebo touha po jiném životě?“

„Žena tak zamilovaná, že se stane naivní a dovolí číst ve svém srdci, je cosi neobyčejně vzácného a krásného!“

„Čím prudší je bouře, tím kratší má trvání.“

„Jste vy, chlapci, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je vaše láska!“

„Je lepší říkat pravdu, která zabolí a pomůže, než lež, která utěší a pak zabije.“

„Lež mívá sice krátké nohy, ale někdy až nebezpečně dlouhé ruce a ke svým nohám bývá lhostejná.“

„Někde mezi strachem a sexem leží vášeň.“

„Partnerům, stejně jako tonoucím lidem, zpravidla nelze vytýkat, že by se o záchranu (vztahu) nesnažili. Spíše naopak, často svými úpornými snahami napáchají mnoho škod, které rozchod spíše urychlí.“

„Říká se, že mnohé lásky jsou nám nepochopitelné. Já myslím, že mnohé rozchody ještě více.“

„Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.“

„Za vše, co jsem nebo čím se domnívám být, vděčím své matce.“

„Miluji tě tak, že žárlím i na postel, v níž ležíš. Měla bys ležet ve mně, v mém srdci, v mé krvi.“

„Tragický je rozchod jen tenkrát, když dva, kteří se rozešli, si žijí nadále po boku.“

„Lež má krátké nohy, ale umí strašně rychle utíkat.“

„Nenávidím se a chci zemřít“

„Pamatuj si, že žiješ v době, o níž budeš jednou říkat staré zlaté časy.“