mila3

„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“

„Téměř každý člověk umírá na své léky, nikoliv na svoji nemoc.“

„Smích je nejjistější prostředek, jak se sblížit s ostatními lidmi.“

„Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.“

„Ničemu se jedna vláda od druhé nenaučí rychleji než umění tahat z kapes lidí peníze.“

„Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“

„Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře – v tom je skutečné umění života.“

„Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“

„Moje mamka mi vždycky říkala: Pokud nemůžeš najít něco, pro co bys žil, je nejlepší najít něco, pro co bys zemřel.“

„Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.“

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“

„Bankéř je člověk, který vám zapůjčí deštník, když svítí slunko, a chce jej zpátky, když začne pršet.“

„Nejzábavnější lidé jsou nejsmutnější.“

„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.“

„Je velmi snadné následovat své rodiče,
je velmi snadné následovat své učitele,
je velmi snadné následovat společnost,
je velmi snadné být poslušný...
být vzpurný, být samostatný, je velmi obtížné.
Ale růst přichází těžkou cestou.“

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

„Pokud bolest ignorujeme, či skrýváme, roste a roste, až do chvíle, kdy před námi vyvstanou dvě poslední možnosti: změna, nebo šílenství.“

„Šílenství je otázkou porovnání. A kdo určuje normu?“

„Zvířata jako lidé stejný úděl mají, jedni i druzí stejně umírají, dýchají stejně, v čem je člověk před zvířetem? K jednomu místu plynou.“