Někdo

„Člověk je jako měsíc – má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.“

„Dvě velké evropské drogy: alkohol a křesťanství.“

„Nikdy nezapomínej na to, že jsi jen malou částí v celém velkém vesmíru“

„Smrt není pro nás ničím, neboť pokud žijeme, není přítomna, a když je přítomna, již zde nejsme.“

„Co mě nezabije, to mě posílí.“

„Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.“

„Přemoci zlé návyky lze jen dnes, nikoliv zítra.“

„Otec mne neučil lásce k práci. Naučil mne pracovat.“

„Byl bych rád, aby všichni, co mne znali, mohli o mně - až tu nebudu - říci, že jsem nikdy neopomenul vytrhnout bodlák a zasadit květinu všude tam, kde jsem myslel, že vykvete.“

„Člověk by se neměl ptát po smyslu vlastního života. Měl by si uvědomit, že je to on, kdo je tázán. Život se každého ptá na smysl jeho života - a každý může odpovědět životu jen tím, co dělá; naší jedinou odezvou na život je chovat se odpovědně.“

„Nejtěžší věc - poznat sám sebe, nejsnadnější věc - radit druhým.“

„Einstein byl obr. Měl hlavu v oblacích, ale nohama pořád stál pevně na zemi. My, kteří nejsme tak vysocí, si musíme vybrat.“

„K jídlu mám jen hrubou rýži, piji jen čistou vodu, polštářem je mi má ruka, ale i tak jsem rád na světě. Bohatství a sláva, získané nepoctivě, jsou jen jako letící oblaka na nebi.“

„Nenarodil jsem se proto, abych byl k něčemu donucován, vždy budu dýchat po svém vlastním způsobu. Uvidíme, kdo je silnější. Jakou sílu mají masy? Jenom kteří se řídí vyššími zákony než já, mne mohou k něčemu nutit… Nechci ani slyšet o lidech, kteří by byli většinou nuceni žít určitým způsobem života.“

„Zlo mnohem častěji spočívá v naší nečinnosti, než v tom, co vědomě děláme.“

„Život bez bolesti nemá smysl.“

„Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali.“

„Žít a nechat žít.“

„Matematika se popravdě řečeno nepyšní pouze pravdivostí, ale také svrchovanou krásu - krásou chladnou a strohou, jakou nalézáme u soch; krásou, jež se neodvolává k žádné slabé stránce naší přirozenosti; krásou bez zbytečného pozlátka, které je běžné v hudbě či malířství - a přesto vznešeně čistou a stroze dokonalou, takovou, již se pyšní jen největší umělecká díla.“